hráč: Honza Krejčík věk:nar.1988 adresa: Pardubice zájmy: kovářství, požární sport kostým: ve fázi návrhu - začínám s tvorbou platovky
Legenda
Moje domovina je daleko na severu, kde věčný sníh pokrývá horské hřebeny. Klan je stále v pohybu, jídla je málo a pořád o něj válčíme s trpaslíky, co se sem lifrujou kvůli zlatu.
Průzkum našel jeskyni dost velkou pro celej klan. Už bylo na čas, jsme na pochodu už celý měsíce a za chvíli začne zima. Po pár dnech jsem dorazili na místo, vypadá to dobře bude tu dost prostoru na zřízení pořádný kovárny. Naše výbava už to zatraceně potřebuje, a mě už taky svrběj ruce. Kladivo jsem naposled použil k odzkoušení jedný trpaslicí helmy. S Drendem jsme šli hledat vhodnou sluj pro kovárnu. Tyhle jeskyně jsou mnohem větší než jsme mysleli, úplnej labyrint.
Konečně máme, co jsme hledali, vysokou místnost s větrací šachtou nahoře. Je tu vidět řemeslná práce určitě to udělali trpaslíci a nejspíš ke stejnýmu účelu. Prohledali jsme okolí, ale zdá se to být opuštěný, tak se vracíme do hlavního sálu pro vybavení.
Když jsme se přiblížili k sálu, slyšeli jsme důvěrně známý a nezaměnitelný zvuk. Zvuk bitvy. Ženeme se tunelem, jak nejrychleji to jde. Když doběhneme k sálu, říkám Drendovi ať se drží za mnou, s mečem mu to nikdy nešlo. Místo odpovědi však jen bezvládně padl k zemi a zpoza rohu se vynořilo pár trpaslíků. Dal jsem se s nimi do boje, ale za chvíli jsem dostal nepříjemnou ránu do žeber. Zapotácel jsem se a spadl do pěkně strmý šachty. Pak už si toho moc nepamatuju.
Probral jsem se v absolutní tmě, dobitej jako doga. Když jsem se vzpamatoval, začal jsem hledat cestu ven. Bloudil jsem v tunelech spíš týdny než dny, když jsem konečně našel východ. Krajina je tu úplně jiná. Chvíli jsem se tu potuloval a narazil jsem na velkou skřetí armádu. Ve všem tom zmatku jsem tam našel známou tvář. Byl to Skorch co u nás jeden čas pobýval. Řekl mi, že právě jdou vyhnat trpaslíky co se usadili v osamělé hoře na ohromný kupě dračího zlata. Tak tuhle srandu si přece nenechám ujít.
|