Ten pocit... Ten divný pocit... Strach?? Ne, je to vztek... Ležíme v listí za kopečkem a čekáme na elfí karavanu... Najednou slyším bubny a řev, náš velitel ječí: ,,Do útokuuuuuuuuuu", všichni vstávají, jen já ještě chvilku ležím, ale ze strachu z biče také vstávám a vyrážím vpřed v ruce dřímajíc jen malý tesák... Bojujeme zuřivě, sehnal jsem od mrtvého skřeta štít...
Po chvíli začneme prohrávat. Obklíčili nás, měli zálohy. ,,Sakra..." Ustupujeme, ale po 50-ti stopách se zastavujeme o naší záložní "minijednotku" a na ppovel se znovu šikujeme, avšak bitva je už dávno prohraná. Skončila ještě než začala. Chytli jsme se do pasti. Chvíli se ještě držíme, ale nakonec se všichni rozprchneme...
Neco mě praštilo do hlavy... Byl to třmen jednoho elfa z jejich jízdy, která nás teď dobijí...
Probouzím se k večeru. Zbyl jsem jen já?? Opravdu jen já?? No co poberu pár plechů a zpátky k našemu Pánu, třeba mě pochválí...
Nazdááár,
já jsem takový malý nepodstatný skřet Warriog (teda spíš mě budete znát pod přezdívkou JJ, kterou mám už odnepaměti)
Moje první bitva, tedy první setkání s LARPem byla
Bitva o Divočinu 2013 Tedy to znamená že k datu co tohle píšu jsem jednoduše nováček.
Miluju: Pořádný bitvy, hodně masa a vychlazený pivo
... (A elfky taky neuškoděj
)
Nenávidim: Horko, zeleninu a Trpaslíky ...
Zájmy: Učím se kovařině a kromě LARPu ještě skautuju...
Nuže tohle jsem já... (Fotka bude později teď dodělávám novej kostým)
