Když jsem se probral mezi skalisky na kamenité zemi, pořádně mě bolela hlava. Vzadu na zátylku to hnusně tepalo. Nějakou tu chvíli jsem ležel a poslouchal hučení větru prokluzujícího mezi balvany. Byl ledový. Pomalu jsem se posadil a otevřel oči. Spatřil jsem své natažené nohy a asi metr před nimi kus plechu, který mi ještě včera sloužil jako helma.
Před očima mi problesklo pár vzpomínek. Pochodoval jsem s tlupou svých soukmenovců přes horský hřeben. Když jsme přešli na druhou stranu, z ničeho nic jsem za sebou uslyšel dusat koně. V členitém terénu na nás číhali Rohanští. Nechali nás přejít a vjeli nám do zad. V tu chvíli jsem šel jako poslední a než jsem se stačil otočit, něco mě zezadu švihlo přes hlavu, až mi přilba uletěla. Pak už nebylo nic, jen tma.
Natáhl jsem se pro svoji přilbu. Byla tak hrozně promáčknutá, že se už nedala použít. Ještě že jsem ji neměl zapnutou, to by se kromě helmy "promáčkla" i moje lebka. Se znechuceným zamručením jsem ji zahodil a rozhlédl se. Na holé skále, po které jsme včera šlapali, leželo několik skřetů. Neumím počítat, takže nemůžu říct, kolik jich bylo, ale s jistotou vím, že se tam váleli všichni členové mé skupiny. A ani jeden Rohir, což mě trochu popudilo.
Trochu mě zaskočilo, že jsem zapoměl, odkud a kam jsme vlastně šli. Nevzpomínal jsem si ani, z jakého jsem klanu, ze kterého kmene.
Mrzutě jsem se poškrábal na bolavém zátylku, sebral ze země svou zbraň a štít a odešel. Až po několika týdnech jsem narazil na pár dalších špinavců, kteří se taky bezcílně toulali krajinou. Od té doby se společně potulujeme Středozemí, zabíjíme jen tak pro zábavu a vyhledáváme šarvátky či bitvy, do nichž bychom se mohli zapojit.
Narozen: září 1995
Baví mě: kovařina, dřevárny
Mám rád: bitevní řež a Amon Amarth
Nemám rád: Lidi v dvouživotovém kostýmu, kteří mají 120 životů, rány do vajec, šíp v oku, kopí v obličeji a sekání přes prsty.