Jméno: Tim Tim
Klan: Ignis (Inferno)
Tim Tim se hrbil skomírajícím ohněm a zamyšleně kroužil klackem po dně kotlíku, ve kterém každou chvíli z podivně zapáchající omáčky vyplaval na povrch nějaký ten prst, nebo kus stehenní kosti. Říkal tomuto pokrmu vývar z bolavé nohy starého farmáře. Opět zakroužil klackem v polévce a jakoby se zadumal. Vypadá to zvláštně, když se skřet snaží přemýšlet. Spíše si pořád dokola přehrával v hlavě vzpomínky z dávné minulosti. Záblesky z bitev, nájezdy, plenění, orgie s otroky. Už je to mnoho zim, kdy jeho klan vládl celé této zemi, kam až jeho oko dohlédlo. Tim Tim býval obávaný generál. Jeho jméno vyvolávalo hysterii a zběsilý úprk nepřátel. Teď je ale jeho klan rozprášen spojenými armádami lidí, elfů a trpaslíků. Skřeti, kteří přežili, se rozutekli do hor a většina už pomřela během několika posledních tuhých zim.
Další záblesky - hlavně křik. Křik. Děsivý křik nepřátel: Tim! Tim! Tim! Tim! Tim! Tim! A znovu Tim Tim!!!
Tim Tim sebou škubl. Celý se zatřásl, jako by chtěl vyklepat z hlavy ty záblesky a poté se kysele zadíval do ohniště, které mezitím vyhaslo. Rozhlédl se okolo sebe. Seděl na holé zemi v nízké jeskyni. Kolem něj se povalovaly kosti, lebky, kusy masa a cáry oblečení, boty – prostě zbytečné hadry, které bylo potřeba servat z toho nebožáka, který bublal v jeho polévce. Starý skřet se zahleděl na druhý konec doupěte na stařenu, která byla přivázaná ke skále. „Ta bába se nehodí k jídlu ani k povyražení,“ povzdych. V tom mu za krk skápla kapka ze stropu a on sebou cukl tak, až nohou shodil kotlík s polévkou. „Grr! Do trpasličí prdele!“ Zaklel a nakopl už tak vylitý kotlík. Bába vzadu zavřískla a on na ní zavrčel. Jak jsem skončil v téhle díře, zamručel a vylezl z doupěte ven.
Zadíval se dolů do údolí, kde svítila světla z vesnice. Dneska se to tam světly nějak hemží. Určitě hledají toho trhana, kterého jsem dnes naporcoval a tu bábu pomyslel si a zašklebil se. To mu trochu zvedlo náladu. Už tu žil o samotě tolik let a lovil vesničany v okolí, až se divil, jak je možné, že tam dole ještě někdo žije.
Tim Tim najednou zbystřil. Něco zaslechl. Podivné, sotva slyšitelné dunění. Bylo mu to povědomé. Ten rytmus. Rozhlížel se kolem sebe. Je to opravdové, nebo si Frumi hrají v mojí hlavě?! Teď to zaslechl jasněji a v tom okamžiku ztuhl a vytřeštil oči. „INFERNO?! Neblouzním?“ zařval starý vrásčitý skřet. „Ano! Určitě je to bojová píseň našeho klanu!“ zařval do ticha. Stál s otevřenou pusou a díval se do údolí. Něco se děje. Něco se změnilo. Otočil se a vklouzl zpátky do jeskyně. Roztrhl bábě provaz, kterým byla přivázaná a ukázal na hromadu rezivých plechů, kůží a kožešin v rohu jeskyně. „Obleč mi zbroj!“ Zařval.
Vzal do ruky jeho oblíbený řemdih a nervózně si s mohutnou koulí přehazoval v ruce, zatímco se mu stařena snažila zapnout náholeník, který sotva unesla.
„Svolává nás“ zachrčel tiše, jakoby to říkal svému řemdihu.
„Už to cítím ve větru – časy se mění a Inferno povstalo a bude ještě silnější než kdy dřív!“
..Staří duchové i legendy klanu se probouzejí..
| Přílohy: |
|
Tim Tim.jpg [ 99.03 KiB | Zobrazeno 13580 krát ] |
