Na obzoru vychází slunce. Jeho barva je barvou krve. Barvou boje, barvou ohně, barvou msty. Mou barvou. Budu vám nyní vyprávět svůj příběh.
Prý pocházím z Angbandu. O svých rodičích nic nevím, ale ostatní říkali, že jsem rasy Dûra-Hai, podle rysů. To je asi tak vše, co vím o svém původu. Nevím, jak jsem starý, nevím, kde jsem žil. Svůj život si pamatuji jen matně, v úryvcích…
Cesta! Strašná kamenitá cesta letící jako splašené kodo pode mnou. Mé černé nohy jsou krvavé, už je ani necítím. Jediné, co si uvědomuji, jsou dva páry silných rukou, pevně mě svírajících za paže, křivé svalnaté nohy mých nosičů či únosců, rychle se míhající na bocích mého zorného pole a… tu cestu! Kamenitou, splašenou a nelítostnou!
Otvírám bolavé oči, spálené od větru rychlostí. Ležím na zádech, nade mnou se tyčí monumentální, gigantické obrysy Barad-dur. Při tom pohledu mne mrazí v zádech. Ne strachem, hrdostí! Hrdostí sloužit takovému pánu. Pokusím se vstát. V tu chvíli mě zachvátí strašná bolest, jako by se mi někdo dobýval do hlavy a já opět upadl do tmy.
Opět se probírám. Zjišťuji, že se mi nic, až na příšerně rozbitá chodidla a prsty na nohou, nestalo. Ležím v potemnělém lágru, jsou slyšet pouze pravidelné údery bubnů. To jsou poslední okamžiky, které si pamatuji. Pak mne opět zachvátila ta dobře známá prudká bolest v hlavě a mou mysl na neskutečně dlouhou dobu zahalily plameny.
Bolest! Příšerná bolest, kterou jsem nepocítil dlouhou dobu, kterou jsem sloužil Rudému Oku, kterou nejsem schopen vůbec určit, mi zatemnila mysl. Všude kolem létala těla, zbraně a kameny. Temná věž za mnou, ta dokonalá, monumentální pevnost, na kterou při pohledu každého skřeta zamrazí hrdostí a pýchou, ta věž, stála samotná v plamenech a bortila se, kámen po kameni padal dolů a ničil vše živé pod sebou. Ten pocit, pocit že se každou chvíli rozskočím na miliardy kousků, mne mučil možná jen pár okamžiků, možná celé roky. Pak najednou bolest zesílila a já cítil a vnímal každým kouskem těla strašlivý, vzteklý a zmučený řev. Řev beze slov. Řev mluvící za vše. Utíkal jsem pryč, šílený bolestí. Nevěděl jsem kam, ani jak dlouho. Pak rázem, jako když utne, přestala bolest i řev. Má mysl se vyprázdnila a já mohl opět dýchat. Upadl jsem do tmy.
Probral jsem se na lůžku z kožešin, v malém lágru uprostřed černých skal. Chvíli jsem ležel a vychutnával si pocit volnosti. Pak jsem vstal a došel k ohni. Zde jsem usedl mezi ushatari, od kterých jsem se dozvěděl, že mne našli na zemi v lese daleko odsud, když utíkali před skupinou elfů. Vzali mě s sebou. Nějaký čas jsem se potuloval s tímto klanem. Bojoval jsem po jejich boku mnoho let. Loupili jsme a vraždili. Utíkali a pronásledovali. Občas někdo z nás padl, ale jeho místo brzy nahradil další nový příchozí. Jednou v noci však přišli elfi a lidi. Tajně, nepozorovaně. Bylo jich nespočet. Podřezali hlídku a ve spaní zabili všechny mé přátele. Až na Globa, dushatara našeho klanu, který nemohl spát a převaloval se na lůžku. Zaslechl zvuky vraždění a rozběhl se nás varovat. Doběhl ke mně, zburcoval mě, ale ve chvíli, kdy jsme opouštěli stan, jeho, který šel přede mnou, zasáhl elfí šíp do krku. Zhroutil se bezvládně k zemi. Učili mě neohlížet se na smrt nepřátel ani přátel. Popadl jsem jeho šavli a probil se ven. Když jsem vybíhal z lágru, viděl jsem jen mrtvé skřety a nepřátele veselící se nad jejich mrtvolami. Otočil jsem se a uháněl pryč, co mi nohy stačily. Tehdy jsem se zapřísáhl, že budu pronásledovat všechny příslušníky elfské a lidské rasy, dokud všichni nepadnou pod ranou mé šavle, kterou jsem převzal od svého dushatara, nebo dokud mne neskolí smrt.
Od té doby se toulám Botem a pronásleduji nepřátele, dokud nepadnou ranou mé šavle. Hledám další ushatari, kteří by se ke mně připojili na cestě boje, kteří by se mnou společnými silami vytvořili mocný klan a ničili vše, co od nepřátel vzešlo! NAUKUM! GHAASH! MATUM!!!
(nejnovější fotografie)
Postava
Jméno: Kryštof
Rasa: Uruk, Dûra-Hai
Skupina / klan / kohorta: Karn-Skoir
Hodnost: Ataman/ Ushatar
Co rád: Zbraně; zbroje; BOJ!; Když bojovat, tak do posledního dechu!; srandu; jídlo
Co nerad: Zákeřný lidi; lháře a podrazáky; útěk; když se mi zničí vypiplaná zbraň; lidi bez nadšení; nezodpovědnost, neschopnost a nespolehlivost
Hráč
Jméno: Kryštof David
Věk: 18
Práce: Student gymnázia
Koníčky: Reenactment (Vikingové), dřevárny, kreslení,...
Co rád: Zbraně, pěkný kostýmy, jídlo, srandu, dobrou hudbu (metal, rock,... - Nightwish, Lordi, Korpiklaani, Manowar, Iron Maiden,...)... je toho dost.
Co nerad: Zákeřný lidi; lháře a podrazáky; kuře s těstovinama nebo s rejží; ultraligty; špatný kostýmy; lidi bez nadšení; nezodpovědnost, neschopnost a nespolehlivost; hip-hop, hopery, rapery...
). Za nějaký čas přibyde kyrys a druhý rameno. Prošívka co nejdříve. A vůbec spousta nových věcí a úprav, např. primárně batvat (fáze před dokončením). Hemlu už do b5a nestíhám. A v prvé řadě samozřejmě maska. Protože jí nemám, tak jsem xicht začernil, aby zbytečně nerušil 
![::]](./images/smilies/orc12.gif "úsměv")
