Orzo

orzo

Dřevo zapraskalo. Oheň už dohoříval. Většina jednotky už dávno spala, kolem ohně se válely ohlodané kosti od večeře. „Proč mam sakra zrovna já hlídku? Co jako že jsem tu nejmladší?“ nadával jsem v duchu. Byl jsem unavený stejně jako všichni ostatní, a navíc mi byla zima, měl jsem jen koženou kazajku a pár kousků kožešin. Vlastně, možná potřebuji odpočinek ještě víc než ostatní. Tohle bylo mé úplně první tažení, nevěděl jsem do čeho jdu, měl jsem strach. Někde zavyl vlk. Asi se snaží najít zbytek smečky. Má smůlu, jeho kamarádi chutnali dobře. Najednou někde za okrajem paseky zapraskaly větve. Vyskočil jsem a nakopl jsem nejbližšího spícího skřeta. „Vstávejte, máme společnost“ stihl jsem zařvat, než mi hlavu škrábl šíp a já ztratil vědomí.

V hlavě mi strašlivě hučelo. Nemohl jsem ani otevřít oči. Kolem jsem slyšel dupot nohou a hlasy, kterým jsem nerozuměl. Znovu jsem ztratil vědomí…

Nemám ponětí jaký čas uplynul než jsem se znovu probudil. Hlava mě stále bolela, ale už méně. Zato jsem cítil křeče v žaludku, jaký jsem měl hlad. Cítil jsem na sobě podivnou tíhu, nemohl jsem se skoro hnout. Něco mě tlačilo na hrudí. S námahou jsem otevřel oči. Neviděl jsem nic, jak mě oslnilo denní světlo. Když oči přivykly, zjistil jsem co mě tíží. Byl jsem zavalený velitelem jednotky. Z hrudi mu trčely tři šípy, hlava mu divně plandala přes mé rameno – měl asi naseknutý krk. Byl to skřet daleko větší než já, proto jsem se nemohl pohnout. S vypětím všech sil jsem se z pod něj vysoukal. Pomalu se mi povedlo postavit. Odplivl jsem si, nevadilo mi že jsem trefil velitele. Nikdy jsem toho hajzla neměl rád.. A ani on mě ne. Dobelhal jsem se k ohništi. Popel byl už příliš vyhaslý, oheň z něj už rozdělat nešel. Možná je to lepší, alespoň na sebe neupozorním. Zatočila se mi hlava, a já padl na kolena. „musím zmizet“, opakoval jsem si. Po čtyřech jsem prolezl paseku a nabral užitečné věci. Jídlo, pití, z jednoho skřeta jsem stáhl kyrys který mi padl, dalšímu jsem ukradl luk a pár šípů. Nějak si přece potravu obstarat musím. Vrátil jsem se k ohništi a zakousl se do červavého chleba. Byl odporný, ale nic lepšího nebylo. Přemýšlel jsem, co bude dál. To se uvidí….

Postava
Jméno: Orzo
Rasa: Skřet
Skupina: Vyíři
Co rád: Pěkný milý holky, jídlo, pití a hudbu s kamením...
Co nerad: Každý šermíř na hovno, když nepřátel nerovno...

Hráč
Jméno: Orzo
Věk: 18
Práce: Student (teda pokoušim se o to)
Koníčky: LARP, Voda, MtG...
Co rád: Viz podtava
Co nerad: Lidi co se na larpech chovaj jako hovada, hádaj se o každej zásah a všelijak podváděj...

Na kostýmu se pracuje a asi vždycky bude..

Obrázek

(Ten vlevo)

orzo

Byla nalezena první část deníku skřeta..

Bloudění
Den první od smrti jednotky
Nemám ponětí kam jdu, potácim se lesem a koumam co dál. Nevim ani kde jsem. Posledních deset dní jsme byli na pochodu na nějakou velkou vesnici lidí, někde tady v okolí. Už jsme byli blízko. Netuším, kde je naše nejbližší vesnice nebo tábor. Rány nemám vážné, a hojí se rychle, ale pálej jak sviňa.
Je asi poledne. Dorazil jsem palouk kde teče potůček. Na Ani jsem tem nechodil, nechtěl jsem na slunce. Obešel jsem jí po kraji lesem a u potoka jsem naplnil měch. Všiml jsem si že v potoce plavou ryby, které jsem omylem vyplašil. Ještě že mám luk. Už se pečou, mám i do zásoby.
Den pátý
Včera jsem zahlédl skupinku lovců, asi lidí. Bylo mi jasné že jsem blízko jejich vesnice. Vzal jsem radši roha. Les stále nekončí. Vylezl jsem na strom a uviděl v dálce hory. Alespoň už vím kam jdu.
Den sedmý
Konečně jsem došel na kraj lesa. K horám je to pořád daleko. Mezi lesem a pláněmi leží pustina, odhaduji dva dny pěšky dlouhá. Bude to zlé, slunce, vedro, žádná voda.
Den Devátý
Nesnášim vedro
Den desátý
Úpatí hor. Konečně. Našel jsem pár mrtvejch skřetů. Znak už jsem někde viděl, nevim kde. Vypadá to, že se porvali mezi sebou. Vypadaj čerstvě, snad je zbytek blízko. Mám nový boty, starý se rozpadly.
Den dvanáctý
Dohánim ty co tu rvačku přežili. Zjevně moc nepospíchaj, asi nemaj kam. Trochu se bojim že když k nim přijdu, moc se se mnou párat nebudou. Mam hlad. Co bylo cestou k jídlu, sežrali oni. Žvejkam kořínky.
Den třináctý
Tak je to dobrý. Nějakej hraničář na ně koukal z křoví, tak jsem ho podříz. Byli docela rádi, pujdu dál s nima. Moc jich neni, jeden velkej skřet zakovanej do plechu, pár menších snag, a šamanka. Hlavně že je žvanec.
Den asi dvacátý
To vedro na pláních bylo docela fajn. Cestou přes hory zima jak... v zimě. Teď už je to lepší. Prej budem brzo v lágru. Snad si seženu nová hadry.
Den asi dvaadvacátý
Lágr. Moc jich tu neni, prej ale nejsou všichni. Jídlo je, teplo je. Mluvil jsem s tim největšim skřetem. Řikal že když jim budu dělat stopaře tak dobrý, a když nem tak mě prej sejme. Férová dohoda. Asi vemu roha.
Další den
Tak ne. Má bič.

Přepadení
Den první
Zdrhat by bylo zbytečný, jsou v pohodě. Teď tahnem na nějakou vesnici. Pobral jsem v lágru nějaký hadry, zbraň a z první mrtvoly stahnu helmu. Už se těšim, dlouho jsem se pořádně neporubal. Ta nakládačka posledně se počítat nedá.
Noc druhá
Oběhli jsme vesnici po křídle. Houby vesnice, má to hradby z kůlů a věž. Ještě štěstí že stráž usnula, vzbudilo jí až to že věž hořela. Zatim co hasili jsme o kus dál přelezli tu hradbu. Bylo to docela vostrý, nikdy bych něvěřil co dovede sedlák s vidlema. Jednoho takovýho jsem potkal v úzký uličce mezi chatrčema. Dal mi docela zabrat, ale dobře to dopadlo. Dokonce mu přiběh druhej pomoct, tak jsem ho nabral na ty vidle. Urvali jsme si spoustu žvance a pár zbraní. Z jedný snagy jsem si stál helmu. Vesnici sjme vypálili.
Den čtvrtý
Záčíná to být tvrdý. Sotva jsme vydechli po nájezdu, hnal nás alef na cvičení. Bič jenom sviští. Eště že se tím sekáčkem umím ohánět. Pár nás to nevydrželo.

Bitva
Den první
Vypadá to na velký manévry. Už sem přišlo pár dalších oddílů, začíná tu bejt těsno, dochází jídlo. Zejtra se prej zvednem.
Den Druhý
Vyrážíme na pochod. Neřekli kam. Biče už zase svištěj, házej se mnou jak s kusem masa.
Pochodujeme podle hor, přes ně prej naštěstí nepujdem. Bude to velká mela, potkáváme různý jednotky, všichni táhnou stejnym směrem..
Hodně dní
Táboříme na kraji lesa, skřetí sarky všude kolem. Před náma planina a město. Kácíme stromy, děláme žebříky. Bitva to bude pořádná, než se nahoru vyškrábem, potrvá to. Snad nepudu mezi prvníma. Naštěstí od toho tady jsou jiný klany. Jídla je už zase málo, pití taky. Den dva to snad eště vydrží. Vypadá to, že bude pršet.

Jsem nemocný a nudím se, snad to třeba trošku pobaví. Pokračování brzy..