Galius

galius

............................................................................................. …Vyšli jsme z bezměsíčného labyrintu Botu…

............................................................................................ …Vyšli jsme, když v Amon Sul dohořívaly trosky…

............................................................................................. …Vyšli jsme a frumi se na nás šklebili…

Buch,buch,buch. Toto byl první zvuk, který jsem slyšel. Když sem otevřel oči a podíval se kolem, zjistil jsem, že ležím na kouskách z prasečí kůže a asi pět coulů od mé hlavy práská ohromný skřet do železného kyrysu.
To je dost pacholku že ses probral, ostatní jsou už v tahu, na skus si to.
Pomalu vstávám a zkouším si ještě teplý kyrys. Padne mi skvěle, zařvu a oblékám si na sebe ještě zbytek šatstva…pokud se to dá nazývat šatstvem.
Z dílny si vezmu štít a hodím si ho přes hrb. Za pás si do kožené pochvy vrazím dlouhý tesák. Pak vyběhnu z lágru.

Dusám po cestě, funím a sípám. Po nějaké době se zastavím, protože moje tělo na takový pohyb není moc stavěno. Opírám se o kolena a plazím dlouhý, červený jazyk.
Náhle se zaposlouchám a uslyším nějaký povoz, po cestě jede trpaslík, který veze své výrobky do vesnice.
Seběhnu z cesty a přikrčím se za veliký balvan. Strhnu ze zad svůj štít a vytasím meč.
Oddychuji a snažím se soustředit na chvíli kdy tomu trpošovi useknu hlavu. Najednou si všimnu, že kousek dál za druhým balvanem se krčí dvě postavičky.
Nejspíše to byly goblini, taky čekali na trpoše. Měli v rukou praky a ve váčku u pasu spoustu kamínků. Oblečeni byly do krátké suknice s přez ni kožené pásy skoro až k zemi.
Na hlavách měli malé helmičky, nejspíš kradené.
Pořád jsem na ně znakoval aby šli sem, že zaútočíme společně, ale oni zůstávali furt na jednom místě.
Měl jsem strach, protože trpaslík už byl skoro u nás. Vtom obě postavičky mrštně vyskočili a zasadily trpošovi omračující údery.
Trpoš se však nedal, práskl bičem a uháněl po cestě dál. V té chvíli jsem odhodil štít, vzal meč, vymrštil jsem se a jedním sekem jsem trpošovi rozpůlil hlavu.
Později jsme zjistili, že trpoš vezl ohromné množství zbraní a zbroje. Tak jsme si vzali co se nám líbilo a dalších cestách, jsme chodili společně….

Jméno: Galius
Rasa: Shira-Hai
klan: není

Morchaint

Vítej skřete mezi námi

galius

Smrt, všude mě obklopuje, vzala si mé dva společníky a odevzdala do rukou temnot, aby navždy sloužili jen Temnému pánu.
Když jsem se probral a zjistil, že jsem ve včerejší bitvě stratil své dva společníky bylo mi nanic.
Chtěl jsem si zalézt do své nory a se svoji čutorou a zlejt se do němoty. To mi ovšem nebilo dopřáno. Musel jsem na obchůzku lesa, která na mě připadala. Zastrčil jsem si za pás šavli, přes záda jsem si přehodil štít a vyrazil jsem, co mě tuto noc čeká? To ví jen Temný pán…