Cesta do hor Rychle jsem sebral elfům vše co by se mi mohlo hodit a zmizel v lese. Chodil jsem po lese celý den a podařilo se mi ulovit dva zajíce. Moc jídla to není, ale lepší než trávit noc s prázdným žaludkem. Syrové maso bylo odporné, však z kůží se toho dá hodně udělat, noc byla chladná. Oheň jsem nerozdělával, nehodlám riskovat že ho někdo zahlídne. Další den jsem se vydal na cestu. Z vrcholku vodopádu jsem v dálce viděl obrovské hory, jejíž vrcholky se ztráceli v mracích. Něco mi říkalo, že právě tam musím jít. Putoval jsem mnoho dní a mnoho nocí. Les se zdál být nekonečný a hory v nedohlednu. Les byl ale také plný zvěře, tu jsem lovil pomocí různých pastí. Maso jsem jedl, většinou syrové oheň jsem rozdělával jenom, když jsem našel nějaký ukryt. Jednou jsem se skryl v jeskyni, jindy zase v nějaké díře. Z kůží jsem vyráběl různé kusy oděvu. Jednou jsem narazil na skupinku lidských bojovníků, kterým jsem se radši skryl, jindy zase na vypálenou vesnici plnou mrtvol. Tam jsem sebral pár moc užitečných věcí . Konečně se hory zdály být blíže a už jsem stál na jejich upatí. Vydal jsem se tedy nahoru. Šplhal jsem po skalních stěnách a po úzkých římsách, pořád nahoru víš a víš. Čím více sem se blížil k vrcholku, tím větší byla zima. Pak se začali i objevovat první stopy sněhu. „GRRRAUUH“, zařval jsem, noha se mi smekla po sněhu. Sesunul jsem o pár metrů níž. Ostrý, vyčnívající kámen mi rozsekl nohu. Zachytil jsem se skalního převisu. Spustil jsem se na širokou římsu a kusem hadru si obvázal čerstvé zranění. Chvíli jsem odpočíval na římse a potom se chtěl vydat dál. Zaslechl jsem však zvláštní ruch. Jako-by vrčení, mlaskání a trhání oblečení. Po úzké římse jsem přelez z mého odpočívadla za roh skály. Tam se mi naskytl dosud nevídaný pohled. Ohromné zvíře, větší než kůň, s drsnou srstí a dlouhými kly, tam rozparovalo mrtvé černé tělo skřeta. Jeho zuby si poradili i s kyrysem který měl skřet na sobě. Černá krev tříštila všude kolem. Náhle zvíře zpozornělo a upřelo pohled mým směrem. „VRRRRR“, zuřivě zavrčelo a dvěma dlouhými skoky bylo u mě. Málem jsem spadnul z římsy, když jsem se chtěl, rychle schovat za roh skály. Zvíře po mě šmátralo obřími prackami, vyzbrojenými dlouhými drápy. „VRRRRRAAUUCH“, hlasitě vrčelo. Vytasil jsem, už docela dost zrezivělou, elfskou šavli a bojové kladivo. Mocně jsem zařval, „GRRRAAAUUUCH“ a vrhl se do boje s obrovitým tvorem.
_________________ Cílem války není padnout za svou vlast, ale donutit ty druhé padnout za tu svou.
|