....zvuk ohýbané oceli,padající hory skal a nářeku tisíce ztracených duší....padá,propadá se do sebe,nekonečné plameny zakrývají černé nebe a utápí své srdce ve vlastní zkáze....černá pláň sežehnuta bílým ohněm,rozprášena,vyčištěna,zapomenuta....
...konec a zčátek....ne každý kámen puknul,ne každá kost se rozpadla v prach....
...bloudí krajinou,bezcílně a zuboženě,prázdný žaludek a děravá bota...potkal druhého.zabil ho.kámen rozdrtil lebku.rychle vzít jeho věci a zmizet než přiběhnou další,čekat na ně a lovit....další ale nepřiběhli.....
.....běží,padá k zemi,blesky jen slabě osvěcují cestu,ti za ním už se blíží,mají špičaté uši a luky,spoustu luků a spoustu šípů.jeden z nich trčí z ramene.zahazuje rezavý nůž a děravý pytel a utíká,musí přežít,přežít...padl k zemi,zničený a vyčerpaný,odsouzený k zániku...cizí ruka ho zvedne,kožená zbroj a černá kůže,podává mu zbraň.....z kořisti se stal lovec.....
....jsou dva,putují lesem,hledají zvěř,společně loví,stahují kůže,schovávají se v jeskynních,bojují...a potkávají další....
....časem jich bylo víc,naučili se uměním dřeva,kovu,kůže,látky.vytáhli do válek a mstí se.milují krev a nářek...každý jiný ale všichni stejní,všichni stejný cejch,noční můru,strach a jizvu,odkaz dávných časů......bič,řetěz....oko bez víčka.....nikdy nebudou víc než.....otroci......