Nazg

Nazg

Nairazg Kurf
Nairazg Shum Thorat

Žiju tak jak žiju.Smrt,zabijení,bitevní vřava.To je jediné co znám.Byl jsem tak stvořen,stvořen k zabijení, stejně jako mnoho ostatních.
Vzpomínky se mlhavě přibližují když vzpomínám ale nikdy nedohlédnu na konec. Nevidím do dály minulosti.Znám pouze propast plnou mrtvých černých těl těch slabých.Propast kde se válí pár zbraní,Ten kdo jí má může přežít.Přežije pouze nejsilnější. Nejsilnější se odtud dostane. … Zabijel jsem, zabijel jsem vlastní abych přežil. Nemohl jsem zemřít,nechtěl jsem. Má ruka sama vedla šavli.
Tělo je pevně zakuto do pancíře. Zjizvené tělo,od zubů.drápů,kamenů a rezavých zbraní.. Zranění byly vyléčená a žízeň zapita.stál jsem mezi přeživšími připraven k boji.
Uprostřed holé pláně stojíme. Stojí tam mnoho skřetů a trollů. Připraveni Bojovat .Nevěděly ale za co,proč tam stojí,proč vůbec bojují,kdo jsou ti divně oblečení proti nim a proč nás zabijejí. … Když zabijí nezaslouží si také nic jiného. Má sekera rozčísla hlavu prvního nepřítele.
Roznášení smrti však netrvalo dlouho.Alespoň ne pro mě. Omráčen trollem padám na zem a probouzím se až když bylo po Bitvě…vítězné bitvě.Skupinky skřetů se potulovaly po krvavých polích.Okolo hořely ohně a ležela mrtvá těla,mrtvá zvířata.
Rozporcovaný kůň se peče u ohně, vedle mě je pár dalších skřetů čekající na kus kýty.
Sark-alefové byly pobiti.Vítězství vybojovaly pouze samotní uruki… Mnozí si uvědomily že když nejsou žádné biče nemusíme bojovat.Nemusíme zemřít.Usídlíme se v jeskyních nebo lesích které nám jsou nyní otevřeny dokořán.
Každý šel svou cestou. Buď šel sám nebo ve skupině, bylo to jedno.
Šel jsem ve skupině…Byly jsme však jenom bojovníci kteří neznaly nic jiného než boj a zabijení.Neměly jsme žádné lovce kteří by nám ulovily něco k jídlu…Slabší umíraly v prospěch silnějších.A však časem se každý naučil líp přežít v divočině. Dokázal jsme i lovit.
Kráčely jsme BOTem.každou chvíli nás někdo opustil.Usídlil se v jeskyni nebo v lese.Někdo pošel nebo byl zabit kancem nebo zbloudilým šípem vyšlého z lesa,kterých jsme se bály a utíkaly před nimy.

Jdu sám,jdu po úpatí hor.Zbroj je moc těžká a v mraze studí po celém těle.Nohy se pod její tíhou propadají do sněhu.Radši jít nahý než tohle.
Stopy vedou stále výš.Proč nejít za nimi nemám co ztratit…upadám do mdlob vyčerpáním a zimou a probouzím se teprve v kamenné síni. Vedle mě plápolá ohěn a stojí dva skřeti.Jeden silné a vysoké postavy a druhý ne sice tak vysoký ale zakut do železa a s velkými svaly. Nevšimly si že jsem se probral k životu. Ano i když jsem se bolestí mohl sotva hýbat stále jsem byl živý. Po chvíli ke mně oba přistoupily.Ten velký byl Czernozub Dushatar a ten menší Je Dargum ushatar. Zjistil jsem že stopy které jsem pronásledoval byly jejich a že jsem je „doprovázel“ až do Khazad-dûm.
Patřily k odloučené skupince skřetů.Dargum byl jejich ataman.Ti dva vyšly ven k úpatí hor na lov zvěře k ritualním učelum. Jejich stopy jsem našel v lese a pak je doprovázel až nahoru do hor.Ano v tom mi jistě nelžou.
Rituál byl učiněn bohyni Morígan. Bohyni krve,smrti a ohně. Jezdkyni na Barlogovy.
Czernozub mě o ní učil dokud jsem byl neschopný vstát , po té mě začal učit Dargum.Začal mě ještě víc zdokonalovat v boji. Brzy jsem se stal nejlepší z party skřetů kterou Dargum vedl a vybral si mě abych pomáhal s Atamováním.
Dlouho jsme si žily v odlehlých jeskyních Morie. Až najednou, vzpoura. Byly jsme vyhnáni.
Já,Dargum a Czernozub. asi sme po zbytku chtěly moc. Ale nám to bylo jedno.Šly jsme.Bez nás stejně dlouho nepřežijí.
Putovaly jsme pustinou,lesy,bažinami… Občas jsme narazily na jiné skřety.Polomrtvé,položivé. pomohly jsme jim a oni šly na oplátku snáma. Přibývalo nás. už jsme nebyly pouze partička skřetů. Byly jsme Matuga. Klan roznášející po okolí smrt.

Držíme řadu. Jsem krvežíznivější než kdy před tím. Už vím co mě tenkrát táhlo k boji. Od doby kdy jsme odešly z Morie uplynulo téměř deset úplňků. Jsem opět zdráv a v plné formě.
Přišel čas zabijet,opět zabijet.
Vesnice nám překážela v cestě.Chtěly jsme jí srovnat se zemí ale přecenily jsme je. Zvědové nás viděly už před včírem. Připravily se na nás a je jich nejméně dvakrát víc jak nás. Neporazíme jě i kdybychom chtěly. Jsou zakuti do železa a nejsou to tupí venkovský balíci. Tihle moc dobře vědí co je boj.
Utkaly jsme se na rozhraní lesa. Čekaly na nás a jsou už zformováni. Řveme aby držely řadu. To se nám podařilo.Ale zdá se že řada stojících těžkooděnců nejsou jediní nepřátele proti kterým jsme se měly utkat. Z pravého křídla na nás najíždí jízda.Je už příliš pozdě dát se na útěk.
Prorazily naše řady a rozmetly nás.Jediná možnost jak přežít byla předstírat smrt.
Dostal jsem několik ran ale nebyly smrtící. Využil jsem příležitosti a padl k zemi.
To bylo poprvé kdy jsem utekl z boje.Ta hanba,to ponížení. Utíkat před vlastním osudem.
Zemřít se mi nechtělo,muselo jsem přežít.

Po ležícím skřetovy se přejel kůň a tomu se teďka řine krev z hlavy.
Opět ležím na zemi se smrtelným zraněním. myslel jsem že se tomu vyhnu .Ale myslel jsem špatně.
Opět mě zachraňuje Dargum. Zdá se že i když moc nechtěl tak použil stejnou taktiku jako já.Akorát že jemu se líp povedla. Počkal až se bitva přežene a pak vstal.Taky měl nějakej ten šrám ale nic hroznýho. Pomáhá mi se odbelhat do lesa. a zpamatováváme se z předešlé události….. Czenozuba jsme už nenašly,nenašly ani na bojišti.Buď odešel sám nebo ho odnesly.

Náš klan se rozpadl.Zbyly jsme pouze mi dva… Já a Dargum.
Opět se toulám po BOTu.Ale už nejsem sám jsme už dva.Touláme se divočinou,Lovíme a občas i zabijíme. … Právě takhle jsme se připletly do šarvátky. Potkaly jsme se tu s mnoha skřety ale i gobliny. Bojovaly o zlatý důl. Neveděl jsem proč ale přidal jsem se.Dlouho jsem už nebojoval a měl sem chuť zabijet zabijet a Dargum taky.
Černá orčí těla z kterých se line tmavá a hustá krev.To bylo vítězství.To byla bitva.Největší kterou jsem zažil.Rozdával jsem rány kopím i sekerou.
Noc po bitvě se pilo a hodovalo. V lágru potkáváme menšího ale urostlého skřeta.Jmenuje se Thoradin.Většinu času jsme pily a povídaly sním.Mluvily jsme o četných bojích a také o Matuze.Našem mrtvém klanu.
Thoradina po pár dnech opouštíme.Netušily jsme však že se naše se stopy opět střetnou a zahraje v našich životech ještě důležitou roli.

Vír ohně,silná bouře,zběsilý tanec,rachot bubnů.Zde Thoradina opět potkáváme. Nabízí nám možnost bojovat po jeho boku a po boku celého Karn-Skoir. Dargum přijímá a je jsem opět sám.Dopijím poslední driáky a odcházím.

…

Není to dávno co jsem viděl Darguma s Thoradinem naposledy. Ale když jsem viděl Darguma naposledy byl trošku jiný jaksy,méně ozbrojený.Nyní má novou zbroj.Thoradin mi také nabízí.
Už nechodím sám. Ale v klanu také nejsem.Pouze klan Karn-skoir doprovázím.
Hněv a plíseň zžírá Karn-Skoir. Klan se pomalinku rozpadá. Dargum s Thoradinem a Skorčem odchází . Moc skřetů tam pak nezbylo.
Ti tři si zakladájí vlastní klan.Matuga opět ožívá a Dargum je opět jejím Atamanem.Založily radu Tří a postupně se knim přidaly další skřeti. Já,Erlish,Slav,Anya…
Není nás moc ale Platnéř Thoradin nás všechny zakul do plechu. bývalá víra z Karn-Skoir,víra ve frumi pro mě byla nová.neznal jsem je.Znal jsem pouze Marígan o které mi vyprávěl Czernozub. pouze bohyni Smrti a zkázi,Věřil jsem v ní a řídil se jí. A však víra ve frumi byla opojnější byla mnohem opodstatněnější. Proč by sem měl věřit pouze ve smrt. Frumi jsou všude,dokonce i ve mně.Frumi vedou mojí zbraň a Frumi jsou i v nepřítele kterého zabijím. Frumi jsou všude.

Po letech... sedím u ohně okolo mě je mnoho krvežíznivých skřetů.Takových jako jsem já.Vedle mě sedí Dargum,Thoradin a další skřeti.Dlouho jsme mluvily a popijely…Dlouho jsme troubily na rohy a dlouho jsme bubnovaly. Dlouhé tančení okolo ohně a řvaní do uplného vyčerpání.Udávání obětí do rukou mocných duchů. Dushatarské driáky udělaly své. Uctívaly jsme frumi jak si jen zaslouží….Morígan již padla. Nyní jsou pouze FRUMI!
Staly jsme se Jížanskou pěchotou. Nepřátele se třesou při dusotu našich okovaných bot a řinkotu našich brnění.
!!!Matuga Sorr a Grushad!!!

Nazg
hodnost:Pizurk
Klan:!!!Matuga Sorr!!!
Co rád:...!Frumi!...