Jmeno: Dâgalur
Rasa: Dûra-Hai
Odkud: severovýchod Mlžných hor
Skupina: PivoPlech
Byla proklatá zima, jakou jsem na severu Mlžných hor nezažil. Tvořily se mi rampouchy na bradě a pára mi šla od huby. Všude byl klid a já byl na nudný hlídce. Sledoval jsem údolí a někdy se koutkem oka podíval na nedalekou horu Gundabád, která se tyčila vysoko k nebi. Seděl jsem na kraji skály blízko vchodu do jeskyně, ve které se schovávala tlupa skřetů k nimž jsem patřil. Na protější straně údolí jsem viděl hlídkující skřety z Gundabádu. Já viděl je, oni viděli mně a určitě se jim to nelíbílo, protože gundabádští nevycházejí s mlžnohorskými skřety. Dýchal jsem si do zmrzlých dlaní, ale z ničeho nic se v údolí něco mezi kameny pohybovalo. Zrak jsem zaostřil a viděl 12 postav. Podle plášťů to byli elfové, ale byli blíž gundabádské hlídce. Dřív než jsem stačil zařvat ,,Do zbraně!!!“ gundabádští lučišníci elfy zasypali šípy. Zbylí elfové svými luky zabili několik skřetů, ale pak na ně zaútočila tlupa vyzvrojena kopíma a šavlema. Zbytek šarvátky trval jen pár okamžiků. Skřeti mrtvím elfům zavázali rány, aby z nich nevytekla sladká krev pro hamižné šéfy v hoře. Příštího rána se ozvalo pod naší skálou troubení rohu. Šéf, já a tři další skřeti jsme vyšli před jeskyni. Dole v údolí stála tlupa gundabádských skřetů, byli to ti co pozabíjeli elfskou skupinu. Gundabádský velitel nám rukou naznačoval ať jdeme k nim. Slezli jsme ze skály a šli k nim. Všichni jsme byli připraveni tasit šavle a sekery, kdyby se něco zvrtlo. Gundabádský velitel vyšel nám naproti sám, náš šéf řekl ať zastavíme a dál šel také sám. Když se setkali tváří v tvář, nějakou dobu spolu kecali, ale pak gundabádský velitel předal našemu šéfovi nějaký pergamen. Šef se otočil a začal klusat k nám a zařval ,,Rychle musíme na jih, předat tenhle pergamen velkému skřetovi.'' Za tři dny neustálého sprintu jsme konečně dorazili do velké jeskyně a předali pergamen do rukou šamana, pravé ruky velkého skřeta. Ještě ten den velký šéf vyhlásil, že vypukla válka. Hned se začala formovat mocná armáda, po celých Mlžných horách vzplálily ohně ve výhních a rozléhaly se údery kladiv do kovadlin.