Skřetí kosmologický mýtus, jak ho vyprávěl uruk Marghul princi z Temného hvozdu, Legolasovi.
„Na počátku existovalo živoucí prázdno, ve kterém bylo všechno a nic. Říká se mu Nun. Nemá smysl ptát se, jak dlouho to trvalo, nebo kde to bylo, protože ještě nebyla ani stopa po prostoru a čase, jak je známe dneska. Existuje spousta lidí, který to zpochybňujou, protože je to pro ně až příliš abstraktní. Akorát že jiný teorie, jakože prostor i čas tu vždycky byly, nedávaj o moc víc smyslu, ne? Vždyť čas běží pořád dopředu, takže je jasný, že někde musel začít. Někdo taky tvrdí, že čas běží v kruhu, ale... eh, to je jedno. Tak teda … čas i prostor měli začít tím, že se poprvé nadechla bohyně Dha a oddělila se od Nunova těla. Ten ji chtěl znovu získat, protože byla jeho družkou. Tak po ní natáhl po ní ruku a ti dva spolu začali zápasit. A z jejího dechu i z Nunova hněvu povstaly neskutečný zástupy tajemných bytostí, který dnes už dávno zmizely ze světa a který byly tak podivný, že to snad ani nejde vypovědět. A ty bytosti spolu okamžitě začly tančit v divokym šílenym kvapíku. Sráželi se a padali, umírali a znova se rodily. Každěj, kdo by se na to z dálky podíval – teda, kdyby bejval existoval někdo, kdo by se na to mohl dívat, každej by byl přesvědčenej, že se dívá na nesmyslnej, krutej, násilnej, chaos. Přes to, ten tanec měl svou logiku. Svůj vnitřní zákon, kterej my dva svým pitomym rozumem jen stěží můžeme pochopit. Nakonec, když se to trochu uklidnilo, povstaly z tý prvotní vřavy dvě hlavní mocnosti. Světlo, tomu se taky říká bílej oheň. A Temnota! Která zvátězila, protože byla ze všech těch prapůvodních bytostí nejsilnější. Jmenovali se Draut a Madh Burzum a oběma jim údajně vdechl život Nun, protože chtěl, aby mu pomohly navrátit zpět ztracenou družku. Jen co byly Temnota a Bílej Oheň stvořený, okamžitě se jeden v druhym shlídly a zatoužily po sobě. Jenže Draut smysl Temnoty nepochopila a odvrhla ji... což ovšem neznamená, že po ní přestala toužit. A Madh Burzum po ní. No a tak se milujou a nenáviděj a kroužej kolem sebe a vzdalujou se od sebe a zase se přibližujou, ale nemůžou se jeden druhýho dotknout. A tenhle jejich nekonečnej tanec prej drží pohromadě celý bytí. No, ale zpátky na začátek. Takže, Nun vdechl život Temnotě i Bílýmu Ohni a rozkázal jim, že má pro něj spoutat Dha a vrátit ji k němu. Jenže Burzum se proti němu vzbouřil, protože chtěl, aby Dha zůstala svobodná. A takový chtěl být taky on sám. Vzal ji proto na ramena a veškerou svou nesmírnou ohromující silou ji odtlačil pryč od Nuna. Co bylo dál, je nejasný, různý vyprávění se od sebe dost lišej. Ale u nás se má za to, že Burzum pak sevřel Dha v náručí a milovali se tak dlouho, až Burzum se stal Dha a Dha Burzumem. Že se jako vlastně nedá moc odlišit, kdo je kdo, protože jejich jednotlivý části se prostupujou a mísej tak důkladně, že skoro až vypadaj, jako jedno. A říká se, že není ani kousek toho, co kdy vzešlo z bohyně Dha a na co Burzum položil svý ruce, v čem by nebyl aspoň kus temný podstaty. A že se to v tom dá najít zdokumentovat a zužitkovat. Protože není nic, co by Temnej pán svým dětem... ale o tom pozdějc. A,... jo! Že prej si Dha a Burzum během toho, kdy to spolu dělali vyměnili i veškerý svý zkušenosti a moudrost kterou měli a jejich spojení trvá dodnes.“
_________________ The mighty arising
Naposledy upravil Melkora dne stř 27. kvě 2015 11:47:22, celkově upraveno 1
|