Chess Thmir
Šíp zarytý do nohy ho donutil zařvat bolestí. Dřív než stačil zjistit, odkud šíp vyletěl, byl na cestě k němu další. Tentokrát jen sklouznul po přilbě a nepříjemě zazvonil do jeho uší. Věděl,že je čas na ústup. Do cesty se mu postavil muž, možná spíš kluk. "Matce budeš chybět" proběhlo mu hlavou, zatímco překračoval jeho tělo. Ozvěny boje slyšel ještě dlouho. Byl pomalý a krvácel. Snadná kořist.
Konečně se zastavil. Ticho. Naprosté ticho. Světlokožci, nikdo jiný se nedokáže v lesích tak pohybovat. Někde tu musí být. Tok myšlenek přerušil svist a následná ostrá bolest v rameni. Další šíp. A další. Sesunul se k zemi. V hlavě mu bušil puls krve jako tisíce bubnů, doprovázejíc ho na jeho poslední cestě...
Roh. Skutečné bubny. Řev...ten řev znal...zahlédl bílý kříž nakoso. Těžké ruce....táhly ho pryč.. Následovat může jen smrt, nebo probuzení ze sna....
|