Ježek
Ježek
Narodil jsem se někde a někdy. Otec byl kdovíjaká dutá skřetí hlava. Ani u matky jsem si nebyl jistej. Když jsem byl skřítě drželo nás ve skupině několik skřetic. Kdo ví, jestli to byly matky. Dokud jsme nebyli k ničemu jinýmu, sloužili jsme jako poslové po tunelech. Když jsem byl schopný práce, kopal jsem spolu s ostatními nekňuby pod ranami biče tunely a nosil kamení. Úplný tupci zůstali v dolech do konce života. Ty co k něčemu byli, chodili občas lovit žrádlo, jinak jsme furt pracovali v dolech. Jednou za čas byli někteří odvedeni, aby spolu s ostatními loupili. V dolech byla tma, takže nikdo nevěděl, jak plyne čas. Ani nevim, kolik mi bylo, když mě odvedli. Zpod biče pod bič. Nebyl rozdíl. Vrazili mi kus rezavý tyče do ruky. Hnali nás směrem na nějakou divně páchnoucí osadu. Většina z nás měla na sobě jen cáry a bederní roušky, ale bylo nás mnoho a tak jsme ta ustrašená bledá stvoření nakonec umlátili. Potom jsme vydrancovali vesnici. Vlezl jsem do jednoho stavení a našel jsem starý hrnec. Brali jsme všechno. Vesnici jsme zapálili a utekli do jeskyní. V jeskyni jsem mlátil hrncem do skály, až upadly obě uši. Velkým kamenem jsem prohnul dno. Pak mi do něj skřet s kladivem udělal dvě díry na oči. To byla moje první část zbroje.
Re: Ježek
Tož vítej... Ty jsi ten ushatar, co s náma kempil letos na Bitvě pěti armád?
Re: Ježek
Tak to y ses měl ete kámo pochlubit kdo ti ten příběh směruje 