Ugruk
Posted: Thu 03. Mar 2011 12:41:00
Není tomu tak dávno, co sme se ještě báli těch uhlazenejch usmrkanců, elfů, lidí…Fuuj
Jejich armády byly vidět a slyšet i na několik mil. A vůbec jim to nevadilo. V těchto zlejch letech jsem přišel na ten prohnilej svět. V tý bandě nebyl ni jediný velký a mocný skřet, o kterých dnes slýcháte, jen samí zákeřností pokřivení špinavci. Ale mně to nevadilo.
Tou hustou tmou se rozléhaly kroky, bylo to něco velice neopatrného a vůbec asi mladého. Do mého nosu uhodil pach strachu. Teď to jen neposrat, bradu už jsem měl celou poslintanou. A teď přesně bodnout rezavou šavlí zezadu do ledvin.… Zbožnuju to, jak se ješště škubou a kroutí.Když jsem ten kus žrádla dotáhl do lágru, při světle ohně jsem zjistil, že to není nění nějaký ohnilý skřet či zatoulaný a zvědavý prachpitomý člověk. Bzl to elf. Já to ovšem nevěděl, řekl to o tom jeden hrbatej starej skřet, že jsou prý moou nebezpeční. Tak jsem elfovy radši ještě pár bodanců přidal, ale stejně si myslím, že už byl dávno mrtvej. No taky že byl a já byl prozměnu jsem zpráskán za kažení pečínky…
Byl odpronej nějak jako navoněnej. Museli jsme ho nechat nahnít, aby měl nějakou dobrou chuť.
Hustou tmou se rozléhaly kroky. Jenomže z druhé strany tunelu než normálně, bylo to z tý děsný temnoty, z tý díry kde nikdo z těch kterých znám nebyl a jestli tam někdo někdy šel, tak se akorát vysral… S každým krokem přicházela i vůně krve a hniloby a ještě něčeho. Pach války, bitvy a svíravého hladu. Pah narvaného žaludku a pach drancování. O tom všem jsem však neměl ani páru, ale tomu pachu nešlo odolat. Vydal jsem se nenápadně za ním.
Byl to skřet, hnusný zavšivený hrbatý skřet. Sežral, na co přišel. Raději jsem se od něj držel dál. Přešel jsem za ním mnoho mrtvolišť co zbyly po bitvách, a zatímco on jen žral, já sbíral hadry zbraně a staré zbroje do kterých jsem povečerech bušil pěstmi i kladivem, vždy však skryt jemu. Bál se jako krysa. Nevím, kdy jsem se od něj odtrhl. Ale to co přišlo, mě nějak naplňovalo. Přišla totiž skřetí tlupa, a jak stádo divokejch rozzuřenejch vlků se vrhala na jakoukoli kořist. Praskot kostí a vytí zmrzačených elfů či lidí. Měl jsem toho plnou hlavu, bylo mi báječně a pak mi jednou skočil ten kdysidávno hrbatej skřet co mě vyvedl z hory na záda.
TAK URVY NEBO ZKURVY
GLOB GARK!!!!!
Vážně: Jsem student 18 let starý.
Mezi mé záliby patří: hudba a hudba a především taková atypická záliba:
běhám ve skřetím kostýmu po lese, řvu a mlátím do lidí tím, co právě držím v ruce.
Klan: GLOB GARK
Jejich armády byly vidět a slyšet i na několik mil. A vůbec jim to nevadilo. V těchto zlejch letech jsem přišel na ten prohnilej svět. V tý bandě nebyl ni jediný velký a mocný skřet, o kterých dnes slýcháte, jen samí zákeřností pokřivení špinavci. Ale mně to nevadilo.
Tou hustou tmou se rozléhaly kroky, bylo to něco velice neopatrného a vůbec asi mladého. Do mého nosu uhodil pach strachu. Teď to jen neposrat, bradu už jsem měl celou poslintanou. A teď přesně bodnout rezavou šavlí zezadu do ledvin.… Zbožnuju to, jak se ješště škubou a kroutí.Když jsem ten kus žrádla dotáhl do lágru, při světle ohně jsem zjistil, že to není nění nějaký ohnilý skřet či zatoulaný a zvědavý prachpitomý člověk. Bzl to elf. Já to ovšem nevěděl, řekl to o tom jeden hrbatej starej skřet, že jsou prý moou nebezpeční. Tak jsem elfovy radši ještě pár bodanců přidal, ale stejně si myslím, že už byl dávno mrtvej. No taky že byl a já byl prozměnu jsem zpráskán za kažení pečínky…
Byl odpronej nějak jako navoněnej. Museli jsme ho nechat nahnít, aby měl nějakou dobrou chuť.
Hustou tmou se rozléhaly kroky. Jenomže z druhé strany tunelu než normálně, bylo to z tý děsný temnoty, z tý díry kde nikdo z těch kterých znám nebyl a jestli tam někdo někdy šel, tak se akorát vysral… S každým krokem přicházela i vůně krve a hniloby a ještě něčeho. Pach války, bitvy a svíravého hladu. Pah narvaného žaludku a pach drancování. O tom všem jsem však neměl ani páru, ale tomu pachu nešlo odolat. Vydal jsem se nenápadně za ním.
Byl to skřet, hnusný zavšivený hrbatý skřet. Sežral, na co přišel. Raději jsem se od něj držel dál. Přešel jsem za ním mnoho mrtvolišť co zbyly po bitvách, a zatímco on jen žral, já sbíral hadry zbraně a staré zbroje do kterých jsem povečerech bušil pěstmi i kladivem, vždy však skryt jemu. Bál se jako krysa. Nevím, kdy jsem se od něj odtrhl. Ale to co přišlo, mě nějak naplňovalo. Přišla totiž skřetí tlupa, a jak stádo divokejch rozzuřenejch vlků se vrhala na jakoukoli kořist. Praskot kostí a vytí zmrzačených elfů či lidí. Měl jsem toho plnou hlavu, bylo mi báječně a pak mi jednou skočil ten kdysidávno hrbatej skřet co mě vyvedl z hory na záda.
TAK URVY NEBO ZKURVY
GLOB GARK!!!!!
Vážně: Jsem student 18 let starý.
Mezi mé záliby patří: hudba a hudba a především taková atypická záliba:
běhám ve skřetím kostýmu po lese, řvu a mlátím do lidí tím, co právě držím v ruce.
Klan: GLOB GARK
