BOT - Skřetí a trolí svět

Ztracená výprava


Bolest. BOLEST, ta krásná a úchvatná bolest. Zaplavuje mé tělo, pulzuje mi v žilách, proudí skrz kosti. Pozvolna se probírám, snažím se pohnout a bolest se stupnuje, UááRgh.... to je slast. Pomalu otevírám oči, které mi dráždí paprsky zapadajícího slunce. Pach spálenýho masa, líbezně lechtá v rypáčku. Celej lagr se hálí kouřem, sem tam ještě povyskočí plamínek. Zvedám se na všechny čtyři a tělo se mi třese bolestí, bok mám celej v jednom v jednom ohni, hlavu jako střep, s nohou nemůžu skoro ani nepohnout. Šátrám v taštici po kouli magické směsky a po chvili si ji vkládám do huby, pomalu žvíkám. Bolest začína ustupovat a tak se zvedám. Kulhajíce potkávám těla svých pobitých spolubojovníků, šácnu je snad se něco šikne. Stmívá se a já se belhám k domovu. Jen kami ví kdy a jestli dorazím zpět.

Zdravím místní obyvatele

pocházím z Jeseníku v Opičích horách, na dřevárnách sem byl párkrát cca před deseti lety, ale cca před rokem sem objevil nějaké fotky a tuto stránku. Na kostýmu se už pracuje a jen co bude něco hotove, dodám i fotky. Klan se zatím schání, uvidí se až se potkáme naživo. Jako bonůsek, točím s ohněm tak by mohla být v noci v lagru i nejka ohnivá zábava.


Skřetům zdar, elfům zmar

Vítej,nechť pod tvou pěstí padnou stovky nepřátel

Sníh nás bičoval do tváře a mráz se nám zařezával do tváří, tři dny zběsilého útěku před "elfounskou špínou", která se do nás pustila hned co jsme opustili doly Morie. Za mnou se ozvalo tříštění ledu následované řevem tří skřetů co nás následovali, šli sme dál, tvrdohlavě přijímaje vše, co se děje, šli jsme až do chvíle, kdy jsem pod sebou uslyšel zaskřípění ledu, pak jsme padali a padali sme hluboko.....