BOT - Skřetí a trolí svět

Skřetí kosmologický mýtus, jak ho vyprávěl uruk Marghul princi z Temného hvozdu, Legolasovi.


„Na počátku existovalo živoucí prázdno, ve kterém bylo všechno a nic. Říká se mu Nun. Nemá smysl ptát se, jak dlouho to trvalo, nebo kde to bylo, protože ještě nebyla ani stopa po prostoru a čase, jak je známe dneska. Existuje spousta lidí, který to zpochybňujou, protože je to pro ně až příliš abstraktní. Akorát že jiný teorie, jakože prostor i čas tu vždycky byly, nedávaj o moc víc smyslu, ne? Vždyť čas běží pořád dopředu, takže je jasný, že někde musel začít. Někdo taky tvrdí, že čas běží v kruhu, ale... eh, to je jedno. Tak teda … čas i prostor měli začít tím, že se poprvé nadechla bohyně Dha a oddělila se od Nunova těla. Ten ji chtěl znovu získat, protože byla jeho družkou. Tak po ní natáhl po ní ruku a ti dva spolu začali zápasit. A z jejího dechu i z Nunova hněvu povstaly neskutečný zástupy tajemných bytostí, který dnes už dávno zmizely ze světa a který byly tak podivný, že to snad ani nejde vypovědět. A ty bytosti spolu okamžitě začly tančit v divokym šílenym kvapíku. Sráželi se a padali, umírali a znova se rodily. Každěj, kdo by se na to z dálky podíval – teda, kdyby bejval existoval někdo, kdo by se na to mohl dívat, každej by byl přesvědčenej, že se dívá na nesmyslnej, krutej, násilnej, chaos. Přes to, ten tanec měl svou logiku. Svůj vnitřní zákon, kterej my dva svým pitomym rozumem jen stěží můžeme pochopit. Nakonec, když se to trochu uklidnilo, povstaly z tý prvotní vřavy dvě hlavní mocnosti. Světlo, tomu se taky říká bílej oheň. A Temnota! Která zvátězila, protože byla ze všech těch prapůvodních bytostí nejsilnější. Jmenovali se Draut a Madh Burzum a oběma jim údajně vdechl život Nun, protože chtěl, aby mu pomohly navrátit zpět ztracenou družku. Jen co byly Temnota a Bílej Oheň stvořený, okamžitě se jeden v druhym shlídly a zatoužily po sobě. Jenže Draut smysl Temnoty nepochopila a odvrhla ji... což ovšem neznamená, že po ní přestala toužit. A Madh Burzum po ní. No a tak se milujou a nenáviděj a kroužej kolem sebe a vzdalujou se od sebe a zase se přibližujou, ale nemůžou se jeden druhýho dotknout. A tenhle jejich nekonečnej tanec prej drží pohromadě celý bytí.
No, ale zpátky na začátek. Takže, Nun vdechl život Temnotě i Bílýmu Ohni a rozkázal jim, že má pro něj spoutat Dha a vrátit ji k němu. Jenže Burzum se proti němu vzbouřil, protože chtěl, aby Dha zůstala svobodná. A takový chtěl být taky on sám. Vzal ji proto na ramena a veškerou svou nesmírnou ohromující silou ji odtlačil pryč od Nuna.
Co bylo dál, je nejasný, různý vyprávění se od sebe dost lišej. Ale u nás se má za to, že Burzum pak sevřel Dha v náručí a milovali se tak dlouho, až Burzum se stal Dha a Dha Burzumem. Že se jako vlastně nedá moc odlišit, kdo je kdo, protože jejich jednotlivý části se prostupujou a mísej tak důkladně, že skoro až vypadaj, jako jedno. A říká se, že není ani kousek toho, co kdy vzešlo z bohyně Dha a na co Burzum položil svý ruce, v čem by nebyl aspoň kus temný podstaty. A že se to v tom dá najít zdokumentovat a zužitkovat. Protože není nic, co by Temnej pán svým dětem... ale o tom pozdějc.
A,... jo! Že prej si Dha a Burzum během toho, kdy to spolu dělali vyměnili i veškerý svý zkušenosti a moudrost kterou měli a jejich spojení trvá dodnes.“

_________________
The mighty arising

Moc pěkný příběh, ale z toho nářečí použitého v textu krvácejí oči. Jo, všichni nářečí používáme i v psaném textu, ale takový příběh by si možná zasloužil spisovnější jazyk.
Neber to prosím ve zlém, jenom sděluju svůj názor, nechci ti nic vnucovat

Milý spoluskřete!

Děkuji za dobře míněnou konstruktivní kritiku, nicméně!


1) Neříká se tomu nářečí ale hovorová čeština.

2) Nedokážu si představit, že by urucký válečník konverzoval s efským princem spisovným jazykem.

3) Je to součást delší povídky, jestli tě zajímá i pokračování, podívej se na můj blog.

_________________
The mighty arising

Celkově to je spíš spisovná čeština, ve které se často objevují prvky nářečí z Čech (myslím obecně, vím, že není v Čechách jen jedno nářečí ). Právě to spojení těchto dvou jazyků, ve kterém máš věty poskládané ze spisovných výrazů a nářečí dohromady, přičemž některé věty jsou čistě spisovné, působí dost nepřirozeně a trochu kostrbatě. Něco jiného by bylo, kdyby se to nářečí objevovalo jen v přímé řeči (třeba jak zmiňuješ tu promluvu skřeta s elfem - v textu jsem ale nenašel ani náznak toho, že by ten příběh vykládal uruk elfímu princi), nebo kdyby v něm byl napsaný celý text. Po pravdě, právě ten jazyk mě odradil od čtení pokračování, které by mě jinak velice zajímalo, protože vyprávěcí postup a děj textu se mi moc líbí.
Neber to ode mě prosím jako potřebu honit si ego Jen jsem měl potřebu důkladněji vysvětlit svůj názor na text, který je dějově skvělý, ale podle mého názoru jazykově slabší

_________________