|
Jak Sklug o zub přišel, a pak ho zase našel.
V širých krajinách Botu, které se rozprostírají od nekonce k nezačátku. Je mnoho podivností, mnoho bytostí a mnoho tajemných zákoutí. Je to místo nemalé plné pestrosti, ale i drsnosti, plné kouzel, čar dobrých i zlých duchů, kteří si hrají s osudy obyvatel, jež Botem putují, či jen tak v něm sídlí.
Obyvatelé a bytosti jsou tu rozličné. Jedny mají dobré úmysly jiné zlé sklony. Jedny ti podají kus masa, druzí ti seberou krpce přes noc a třetí ti podají s úsměvem jed. Zkrátka se měj na pozoru tak jako sem měl Sklug uruk z klanu jež žil vedle řeky pod skalním průsmykem ze strany zapadající ohnivé koule.
Sklug byl skřetí odrostek. Ještě nebyl pravým usahtarem, ale ani ne dítětem. Chytrý byl jak opice ale ve skutečnosti toho do frumi moc nepobral. I s tou jeho chytrostí teda spíše vychytralostí si docela dobře vedl. Sem tam nad někým něco vyhrál v kamenech, sem tam něco někomu ukradl a sem tam někoho ošidil. Samozřejmě tak aby to nebylo poznat, jinak by ho čekal trest. A jeden takový ho díky té jeho šmelině potkal.
Na Sklugovi nebylo opravdu nic zajímavého, bydlel v stanové chatrči vedle lišejníkem porostlým kamene. Neměl toho moc co na sebe a stejně tak i do chřtánu. Chodil v plátěných kalhotách, nohy ovázané kůží a přes tělo měl ovázanou kožešinu s lišky a jezevce, kterou asi tak jak všechno, vyhrál v kamenech. Moc toho neulovil, protože na velké lovy ho nebrali, nic nepěstoval ani nic nevyráběl, co by mohl směnit. Neovládal kouzla a čáry jako dushatar a ani se nevyznal v bylinkách.
Jeho ghaara sídlila kousek od řeky, takže občas lapil nějakou tu žábu, rybu nebo mloka. Sbíral v lese šišky a červené bobule. Kradl ptákům vejce. Živ byl, ale především z toho co ukořistili nebo ulovili ushatari. Z kořistí žila celá ghaara. Čím víc kořisti tím byla ghaara bohatší.
Jednou se ushatari vrátili z lovu a kořist byla znamenitá. Celá vesnice se vrhla na rozdělování. Nejvíce si pro sebe vzali ushatari. Velká část také byla uschována pro atamana a dusahtara ghaara. Nashari se fackovaly a tahali za vlasy za strašného řevu, neboť i ony chtěly pro sebe to nejlepší. Rvaly se skoro o všechno, o kůži, maso i sádlo a hrozně si přitom nadávaly. Ushatari se jen smáli a krájeli kořist na další díly.
Sklug jak to viděl, zatoužil taky po velkém kusu. Dlouho nejedl a něco z kůže by se mu taky hodilo. „Když je toho tolik proč si nevzít pořádný kus.“ Vyhlédl si tedy jeden pěkně povedený kousek a vrhl se skokem na něj. „A si můj křikl!“ a slastně se podíval na velký kus syrového masa.
Náhle se však zarazil neboť ruka, co odřezávala tento díl, ho stále držela a nemínila ho pustit. Ba právě naopak, zvedala ho pomalu do výše a na tom kusu vlál Sklug, jak zvadlý lístek ještě nedovtípený tomu co se vlastně děje.
Najednou ho druhá obrovská ruka chytla za krk a odtrhla ho od jeho domnělého úlovku. Když Sklug zjistil, co se vlastně děje málem si nadělal do kalhot. Kdyby však na to měl čas. Létal z jedněch rukou do druhých a svět se s ním motal jak po houbách. Uruki si hrozivě smáli a přehazovali si ho mezi sebou. „I ty hamoune, však mi tě naučíme!“ Řičely hluboké hlasy, až se zem třásla. V tu chvíli kdy Sklug nevěděl, jestli to dole je nebe nebo země dostal strašlivou facku, až usnul a odletěl kamsi dál mimo strašlivý kruh.
Trvalo to hezkou chvilku, než se probral z mrákot. Hlava ho bolela, v uchu mu pískalo a na nohách se skoro neudržel. Nějakou chvíli seděl a jen tak odfukoval, aby se mu udělalo lépe. Když ho malátnost přešla, začal ohledávat, jestli je celý v pořádku. „Ruce slouží, zlomenýho nic nemám.“ Bručel si tak pro sebe. A jak si tak mumlal, jazyk v jeho tlamě narazil a něco nezvyklého. Sklug se lekl a připlácl si obě dlaně na hubu, až to znovu břinklo a taky pěkně zabolelo.
Strachy si začal přepočítávat zuby a něco mu nesedělo. Jeho podezření bylo správné, přišel o svůj tesák. Jak ho ten velký ushatar praštil. Smutek mu podrazil nohy a on plácl zadkem o zem. Co bude teď dělat a jak se dá jako bez tesáku žít a kde je. Všichni se mu budou smít a jak se stane válečníkem bez tesáku. To všechno se mu honilo v té jeho praštěné pomotané hlavě.
Nic naplat vypravil se ztracený zub hledat. Ale kde začít? V místě po kořisti byla tráva podupaná jak od prasat. Nikde nikdo. I šel tedy Sklug a hledal. Hledal v trávě, až našel kus kamínku. A tak si ho narval do té škvíry po zubu. Rychle vzal kus chleba a křup. Kámen vypadl, Skluga rozbolela huba jako ještě nikdy před tím až zavil. „Neřvi!“ ozvalo se z blízké chatrče a za křikem letělo poleno. Prásk! Sklug to schytal mezi oči a už se zase válel. Jak se dal dohromady, shledal ránu polenem za šťastnou, protože se pokusil useknout kousek dřeva kamínkem ho obrousit a nasadit jako náhradní zub do mezery.
Zub kupodivu seděl a tak ho pár dní Sklug používal. Jenže dřevo moc nevydrží a dřevo, které po vás někdo hodí, nebude asi úplně dobré. Z pár dní Sklug zjistil, že má v zubu červíčka. Červíček sám byl překvapen, v čem strašném se to z útulného polínka ocitl. Sklug neváhal, zub rozlouskl, červíčka slupl, dvakrát chutí mlaskl. Jenže byl zas bez tesáku. Tak ho napadlo, že zvířata maj taky zuby a že to by bylo, aby mu jeden nepasoval. Posbíral všechny lebky po táboře, co se kde válely a zamířil si to rovnou na břeh řeky. Tam si našel dva ploché kameny, a jak se louskají ořechy tak louskal Sklug lebky. Kosti praštěly a úštěpky lítaly na všechny strany. Třískal tak do těch hlav tak dlouho až mu zůstala hrst zubů. To se pak Sklug naklonil nad vodní hladinu a nasazoval si jeden po druhém.
Jeden byl moc dlouhej, a trčel mu ven, další se do mezery ani nevlezl, další zas málem spolkl, jak byl maličký, po dalším měl hubu křivou a opuchlou. Zkrátka nebyl žádný ten pravý. Sklug se tak naštval, až zahodil všechny získané zuby do řeky. Prskal, ježil se a nadával jako by se nechumelilo. Když zjistil, že ani to mu nepomůže, odšoural se pryč jak zmoklá koroptev.
Po nějaké době ushatary zase přinesli velkou kořist a začalo tradiční hlasité dělení. Pár facek padlo pár ran spousta nadávek ale nic z toho neohrozilo Skluga ani jeho tlamu. Ten už věděl, co se může stát a tak čekal v ústraní, až na něj přijde řada. Jeho trpělivost se mu vyplatila a tak Sklub bez úrazu dostal kus masa kostí i kůže. Jak si spokojeně bral kus kořisti a otáčel se k odchodu, málem se čelem srazil s jednou mladou nasharou co si šla taky pro svůj podíl.
Jejich oči se střetly, a jako by se čas zastavil. Sklug byl jak v jiném světě. Ten svět byl takový hezčí barevný divoký a opojná. Mladá nashara měla vše, co bylo potřeba pevné poprsí dlouhé vlasy pevná zadek. 6ivená byla taky dobře ale tlustá nebyla. Jen co se Sklug trochu vzpamatoval a jeho oři sklouzli na prsa, všiml si zajímavé ozdoby co má mladá nashara na krku. Vysel jí tam tesák.
Sklub okamžitě poznal kousek sebe. Chňapl po náhrdelníku, utrhl ho a už si soukal zub zpět do tlamy. Nashara se lekla a udiveně koukala co že to ten hloupý uruk dělá s její ozdobou. To už ale Sklug zub dostatečně našrouboval do tlamy tak aby mu tam držela, zazubil se na nasharu plný radosti. Jak se tak svůdnicky usmíval, trčel mu z huby kožený řemínek, na kterém byl zub uvázán, to mladou nasharu rozesmálo taky. Sklugovi se zalíbila tak vzal kámen a praštil ji do hlavy, až sebou třískla o zem.
_________________ Kaal-ishi ghaash-ob. Shrakhat frumi. Gashnat frumi-sha.S bělovlasým v zádech
|
