Je tomu již rok kdy náš slovutný národ porazil vojska Bílé chátry a rozehnal je za jeku a zabíjení po širém kraji. Mnozí tvrdili, že duchové lesů nám darovali vítězství, však vězte: nebylo tomu tak.
Nikdo nedaroval vítězství naší rase, tak silné ve své jednotě. Vyrvali jsme to co nám náleží z hrudí našich nepřátel, slávu jsme uzmuli si silou! Pod vedením Božského Císaře, Králů
a Kmenových vůdců jsme postupovali, dokud i Ti nejposlednější z našich nepřátel neleželi v krvi, neprchali v dálce, nepotili duši v otroctví.
Je tomu již rok kdy se bubny a rohy ozývaly po planinách severu a i to nejodvážnější srdce se před nimi zachvělo.
Nová válka se k nám ale blíží nyní! Po tolikáté již, a přesto jiná: vždyť tolik se za pouhý rok změnilo.
Horalé, ta cháska ubohá. Nechápali, že ve službách lepším by se jim také vedlo lépe. Zlato, měkké a lesklé, jim zaslepilo oči. Místo těch, kteří by toho byli hodni, k vousatým kopáčům obracejí své zraky.
Trpaslíci, ti hamižní hlupáci! Nechápou, že všechny hory severu nyní drží skřet ve svém spáru a bez boje je nepustí. Zchytralou mluvou, horalské zmámili hlupáky a obrátili je proti jejich pánům. A dokonce se obracejí i proti svým bývalým spojencům!
A konečně Naurrakur! Již rok je tomu, kdy hordy barbarských skřetů na chlupatých hřbetech rozsévali oheň a zkázu. Nyní však rozptýleni a slabi jsou, nejednotni a v šiku nestojíce!
Ptám se, je možné by toto duchové lesů způsobili? Vždyť právě Ti, kteří k modlitbám určeným duchům své hlavy skláněli, nyní rozptýleni po severu jsou. Rozbiti a bez bývalého lesku. A pakliže tomu tak je, a za událostmi výše vypsanými stojí oni duchové stromů a kamenů, zaslouží si, aby koruna tvorstva slepě je následovala?
Ne, říkám Vám. Nejsou hodni toho, by se skřet-Pán všeho tvorstva, nejsilnější, nejlstivější a nejmocnější před nimi skláněl.
Vždyť skřet-ta ozdoba Světa kruhu, nepocházi z kamenů či stromů. Vyšli jsme z krve a utrpení. Nečisté železo bylo kuto a ušlechťováno, dokud nejčistší ocel-tvrdá a studená nevyšla vítězně.
Naše oči jsou jako led - kruté, ostré a ledové
Naše drápy jsou ocelí - tvrdé a smrtící
Naše mysli září jako tisíc hořících lesů
Ne, říkám Vám, nezaslouží si neurčití duchové naší pozornost!
Však ptáte se, tak dokonalí a přece slabí a ubozí, koho tedy uctívat máte? Před kým na zem pokleknout?
Odpověď ve svých srdcích, tvrdých jako kámen a studených jako pustina najdete!
Vaši Panovníci před Vámi stojí. Kdysi možná byli stejně ubozí a rozklepaní jako vy nyní, však teď zde stojí: Nezlomní jako skála, zuřiví jako plamen.
Kdo víc zaslouží si úcty a strachu než Ti, kteří hodnotu svou již prokázali? Skrze staletí ohňů a bitev nás vedli. Tisíce vítězství dosáhli jsme díky jejich vedení. Tisíce tisíců doplatili na to, že před nimi se nesklonily. Neudělej stejnou chybu, ó ty krutá a neústupná koruno tvorstva! Svrhni falešné modly, zaplaš nehodné duchy neboť Pravý Bůh tu nyní před Tebou stojí.
Raduj se tento den, neboť se Ti naskytlo něco úžasného: Za svého Boha máš možnost položit svůj život, pod jeho pohledem máš možnost vydechnout svoji duši. Pod vedením jediné skutečné moci pochodovati budeš a pro větší slávu Císaře svého budeš zabíjet!
A nechť ti falešní duchové mají milost nad tvými nepřáteli, neboť ty ji mít nebudeš!
|
)