Původ Slava
Když se Slav vzbudil, už bylo ráno. Poznal to podle šedého světla před norou, po dlouhém přemlouvání se zvedl na všechny čtyřy a vylezl před noru, měl začít jeho všední den – hledání jídla po kanálech. Žil totiž ve skokách obrovského lidského města postaveného na skále. Lidé z města nic netuší, ale pod jejich nohama totiž žije početná skřetí komunita, která zde existuje celé generace bez potuchy o vnějším světě, bezpečně uvězněna pod masou kamene, ale to vše se má brzy změnit.. Víra zdejších skřetů je založená na tom, že celý svět ovládají nepřátelé a že není uniku z jejich ulic. Dnes večer se však má stát něco nevídaného, sešlost nejstarších totiž rozhodla, že musí být obětován jeden odvážný jedinec, který se má pokusit vylést na povrch a zjistit, jestly je opravdu celý svět ztracen. Slav se tedy šel večer podívat na vybírání obětovaného, ovšem před sešlost nepředstoupil nikdo z dřívějších kandidatů, takže teď všichni přihlížející mlčely zklamáním. Nikdy předtím nepřemýšlel o tom, že by opustil svou rodinu a své známé, ale pak náhle skočil vpřed a v hlavě mel jasno – musí pryč, ikdyž ho to nejspíž bude stát život! Celý sál se nadechl údivem, ale nikdo nebyl proti a tak se stalo, že o hodinu později vylézal Slav z kanálu do husté tmy na nejdůležitější cestu svého života. Od té doby se skrýval v ulicích města, cestoval jenom v noci, jidlo kradl jak to jen šlo, až se končně třetí noc od odchodu ze stok dostal k obrovské, střežené bráně. Cítil, že to může být to, co hledá a tak na nic nečekal, zahalil se jak to jen šlo a rozběhl se do brány. K Slavovu obrovskému štěstí byla brána otevřená a žádný strážný mu nevěnoval pozornost, takže vyběhl z brány, odklonil se z osvětlené cesty a poprvé v životě si uvědomil vítr ve vlasech a suchou půdu pod nohama. Ještě, než mu město zmizelo z dohledu, slibil sám sobě, že se jednou vrátí a zařídí, aby ve stokách museli otročit lidé.
_________________ Slav
|