Postava:Jméno: Morama
Rasa: Uruk
Klan: Vorbat Illid
Hodnost: Ushatar(zatím fotící přízrak)
Zbraň: Hbitý luk a ještě hbitější fotostroj
Co ráda: Klan, který se mě ujal, volnost, dobré maso, vůni ohně, deště a hlas bubnů.
Co nerada: Spoutanost, elfí smrad a pavouky.
...Měla jsem být velkou matkou naší tlupy...Plodit dalši a další ohavné škřety.To se mi nezamlouvalo...
Jednou k nám dorazil velký válečník, za ním stál ještě jeden a opodál další dva. Rozhlédl se po ležení a spustil svůj příběh...Mluvil něco o lovu. Moc jsem mu nerozuměla. Až pak jsem se dozveděla, o co šlo...Bylo mi zakázáno opustit tábor, ale nedbala jsem rozkazů. Ukradla jsem nejlepší luk, který jsem našla, a několik šípů. Vydala jsem se za nimi. Mnohokrát měsíc proplul po obloze v úplňku, mnohokrát jsem sešla ze stopy. Až konečně jsem narazila na čerstvou stopu. Na stopu několika válečníků a válečníc.
Jednoho dne, hned po setmění, jsem se vydala dále a jíž po chvíli jsem věděla, že jsem je našla. V úzké rokli byl do pasti nalákán oddíl elfích válečníků. Vetšina z nich ani nevytáhla meč. Věděla jsem že jsou to oni...Takhle útočili. Takhle přesně zabíjeli. Mám Vorbat Illid nadosah...Ohledávala jsem mrtvoly ale nic zde nebylo. Chybělo všechno, co se dalo zužitkovat. Dokonce i nejlepší kusy masa byly odtrhány a odřezány. V tom mě popadl ten nepříjemný pocit, že se na Vás dívá sama smrt. Vzhlédla jsem...Okolo stálo několik silných bojovníku. Jeden z nich držel korouhev. Okamžitě jsem poznala jejich znak. Velice brzy mě vzali k sobě. Rozdělili se o přístřeši i o maso. Nyní jsem konečne dosáhla svého cíle a už se teším až probodnu svého prvního nepřítele...A ucitím poprvé v životě teplou elfí krev na svých rukou...Nemám zatím bohužel žádný fotky, protože jsem byla jenom na Helmáči a odtam se mi všechny fotky vymazaly
Na kostýmu začínám teprve pracovat. Snad jedině mě napadá dát sem fotku mé skřetí inspirace- Jak jsem ze sebe udělala skřeta:D