Mé jméno ať je zahaleno ve stínu, neboť i mou bytost obestírá temnota. Jsem i nejsem.
Mé skřeťáctví je spjaté s nadcházející b5a, na kterou se usilovně připravuji. Co se týče dřeváren, tak jsem noob tak zelený, až to ani není hezké, ale toto uvědomění je samo o sobě pro mě velkým posunem.
Mám za sebou jen 2 dřevárny, z nichž ta druhá je loňská b5a. Tam jsem jela za elfouny, takže když se nad tím teď tak zamýšlím, jsem v podstatě zrádce....FUJ, to je dost ošklivý slovo,no a koneckonců, vždyť skřeti mají elfí původ, tak co tomu radši říkat třeba "evoluce"
Pokud jde o mou skřetí postavu, tak by chtěla ještě dost domyslet, doladit a dopilovat, takže až všemi těmito procesy projde, info dodám...Ok, tak snad takhle:
Byla chladná noc a ve ztemnělém lese nebylo vidět skoro na krok. Náhle koruny stromů pročísl poryv chladného větru.
Meariel si přitáhl plášť blíž k tělu a poplašeně se rozhlížel kolem. Byl to skutečně jen vítr? Ale copak je nějaký strašpytel? Je přece v lese a kde jinde by se měl elf cítit bezpečně! Ale asi těžko v lese, kde se prý skrývají poslední zbytky rozprášené skřetí armády. A navíc já rozhodně nejsem zbabělec, jsem prostě jen obezřetný a po tomhle se mi už nikdo nebude smát!
Zatímco však Meariel vedl svůj vnitří monolog o pár desítek metrů dál se od stínu stromu oddělit jiný, mnohem menší stín.
Ticho nále proťal svist šípu. Zabodl se do stromu asi metr od elfovy hlavy. Najednou druhý a třetí. Meariel rychle sáhl po svém luku. Kolik jich ale je? A kde? Čtvrtý šíp minul elfa jen o půl metru. Počkat vždyť všechny šípy jdou ze stejněho smě... myšlenku už nedokončil.
Skřetice zaklela a odplivla si. Elf na pět šípů, to je dost strašný i na mě. A ještě takový nedochůdče...ostuda. Ale je mrtvej a já živá a to se počítá, zasmála se a dala se do olupování mrtvoly.
Skřetice se jmenovala Mab-Mat. Její rodiče totiž nepočítali s tím, že by měla zůstat nějak dlouho naživu. Zatímco se její sourozenci pilně cvičili v boji, drobná Mab-Mat sotva uzvedla meč. Narozdíl od ostatních skřetů se v tomhle lese neskrývala od porážky temného pána, ale už od své první bitvy, ze které, když jejich střeleckému trarku začalo téct do bot, prostě zdrhla. Les už znala jako své špinavé boty, ale po té, co skřeti prohráli válku tu začalo být poněkud rušno a čím dál míň zvěře, co by se dala zabít. Byl čas jít zase někam dál.A co jsem v lidském světě? Je mi 17. Jsem z Pardubic, kde zatím úspěšně přežívám na gymnáziu. Baví mě kreslení, čtení, historie, latina, RPG, počítačové hry, chození přírodou a momentálně i tvoření skřetího kostýmu
Zajímám se o různá náboženství, mytologii, magii a všemožné záhady. Je toho docela dost, a tak se všemu věnuju dost zběžně, což mě na sobě docela štve. Nemám ráda zbytečnou buzeraci, když mám na něco málo času, některé typy lidí.....
No, takže tady mě máte.