-------------Komu se nechce číst, podstatné informace jsou dole----------„ Zghaare, dneska tě naučím něco novýho,“ řekl s úšklebkem veterán.
„Běž za Fosghrimou, a řekni mu ať tě dovede na černou louku, a čekej tam, dokud nepřijdu.“Zghaar tedy šel za tupým shrbeným skřetem, který se postavou a rozumem hodil akorát k otvírání dveří.
„Hej, Fosghrimo, máš mě dovést na jakousi černou louku, posílá mě Audrung.“ „Samozžejmě, jak si Audlunk pžeje,“ zašišlal Fosghrima, a pokynul Zghaarovy aby ho následoval.
Šli dlouho, chodbami jaké Zghaar ani neznal.Zastavili se až před masivními dřevěnými dveřmi, které se s překvapivou lehkostí otevřeli.
Za dveřmi byla velká dlouhá místnost, plná kovových kotců, ve kterých byli zavřeni malí vrrci.Zghaara to udivilo, protože Vrrci byli pradávní přátelé skřetů, a byla uzavřena dohoda, že Vrrci nebudou lovit skřety, a skřeti nebudou chytat Vrrky.
„Až se to Vrrci dozví, budou při nás muset stát všichni Frumi,“ pomyslel si.
Stál tu mezi mnoha malými Vrkky, kteří si ho se zájmem prohlíželi.Byli o něco menší než dospělí Vrrci, a ještě neuměli žádnou řeč.
„Tak jsi tu,“ řekl Audrung, který právě přišel.
„Vyber si Vrrka který se ti líbí, a dál uvidíš.“Zghaar si vybral šedého Vrrka.Měl z toho všeho zvláštní pocit.
„Teď mě poslouchej.Jestli ještě chceš vidět naši pevnost, a nechcípnout s palicí rozbitou o skálu, nebo oběšený ve větvích stromů, musíš se pevně držet otěží.Tihle mladí Vrrci ještě nemají ten cit, a jak ucítí svobodu tak si požene po svých, ale pokud má tyhle otěže, nic se ti nestane, protože po těch bude krotký jako elf pod vidlema.“Zghaar na něj nasedl, a vyjeli na černou louku, do prostoru mezi skalami, který mohl mít míli na šířku, dvě na délku, a na jejím konci byl val s palisádovou hradbou.Prostor byl porostlý nízkou hnědou trávou, a byly tu rozesety kameny různých velikostí.
„Musíš získat cit pro jízdu na téhle bestii, a až si budeš jistej že zvládneš něco víc, přeskočíš s ní některej z těch šutrů,“ řekl Audrung, a ukázal na louku.
Po pár chvílích volné jízdy na Vrrkovy úspěšně přeskočil dvousáhový kámen.Vrrk náhle zrychlil, a nereagoval na Zghaarovy povely, ani na kopání do žeber.Běžel k palisádovému valu, přeskočil ho a běžel dál.
Běžel z kopce, který se pozvolna svažoval, a na jehož úpatí začínal rozlehlý listnatý les, táhnoucí se do končin kam nebylo možné dohlédnout.Po chvíli byly skály ohraničující černou louku vzdáleny na míle daleko.Zghaar se mohl jen vztekat a zuřit jak chtěl, ale ta bestie ne a ne změnit směr nebo zpomalit, běžela pořád do lesa.
V lese bylo přítmí, a bylo slyšet jen šustění listí pod tlapami Vrrka.Chvíli běželi, pak přeskočili úzký potok, který se náhle před nimi vynořil, a najednou Zghaarovy proletěl kolem hlavy šíp, a druhý.Do nosu ho praštil lidský pach, a Vrrk ho nejspíš ucítil taky, a tak zrychlil.Zghaar se otočil, a spatřil postavy v zelených pláštích, jak seskakují ze stromů a napínají luky, ale už byli daleko.Zghaarův nos udeřil jiný pach – pach elfů.
„Frumi, to je náš konec,“ blesklo mu hlavou.
Mezi stromy které míjeli Zghaar spatřil jezdce v lesklých zbrojích na bílých koních.
„K sakru, fakt to sou elfové,“ pomyslel si, a ještě pevněji se chytil otěží.Za krátkou chvíli je obklíčila skupina pěti jezdců, a jeden byl tak blízko, že vytahoval šavli, a už už se napřahoval.Vrrk však udělal nečekaný úhybný manévr, a běžel úplně jiným směrem.
Před námi se objevil velký ležící ztrouchnivělý kmen.Vrrk ho přeskočil, ale zapomněl na Zghaara, ten se praštil hlavou do proklatě nízko posazených větví, a spadl do nějaké jámy.Pak padl do mdlob.V dálce slyšel dunění vrrčího běhu, pak cval koní, zaúpění a štěk, a pak už bylo ticho…
Po chvíli ho probudily hlasy; hlasy lidí a elfů.
„Tak ten už se nezvedne, padl na ty kůly, a že byly ostrý,“ prohodil jeden hlas.
„No to teda, pěkně je sem nastražili, sice byly původně na zvěř a ne na skřety, ale co, zvěř jako zvěř,akorát tuhle nemůžeme sníst.“ Pak se začali smát.
„Aspoň k něčemu ta dnešní hlídka byla.Myslím, že dnes můžeme jet domů, už jsme konečně vychytali toho bastarda co nám v lese lovil zvěř.“Pak už Zghaar nic neslyšel, protože ztratil vědomí.
Probudil se do tmy. Nebylo slyšet nic kromě šustění listí, s kterým si pohrával vítr, občas zahoukala sova, ale jinak bylo úplné ticho.Odvalil se z místa kde ležel bokem, a zjistil že měl opravdu štěstí; na kůlech ležel jiný skřet, a Zghaar ležel na něm, takže kůly ho jen trochu škrábly do brnění.Vyškrábal se ven z díry, a zjistil že má hlad, žízeň, neví kde je, a tak šel tam kam ho nohy nesly.
Došel až na malou mýtinu, kterou protínala cesta. Protože byl značně unavený, ulehl pod jedním velkým stromem a usnul.Ani strach z nebezpečí nebyl silnější než spánek.
Probudil se za rozbřesku.Neprobudilo ho světlo, ale křik, křik malých lidí.Jak odporný to byl zvuk.Zghaar vyskočil a vytáhl šavli.Před ním stáli dva malí lidé, kteří mu byli po pás, v bílých hadrech.
Zghaar se rozběhl, jeden sek, druhý sek, a bylo po křiku.Šavle se krásně zasekla do malých krčků, a natnula je tak, že jim hlavy vyseli na cáru kůže a masa.Bez odporu se sklátili k zemi, a začala z nich stříkat krev.Ve Zghaarovy se probudil neznámý pud.Přiskočil k jednomu z nich, chytil malé bezvládné tělíčko, utrhl mu ruku, a začal ji okusovat.
„Aaaaa, teplé maso po ránu,hmm, uuuggghhh,…“ liboval si a mlaskal.Když sežral co mohl, a zbyla po něm spousta ohryzaných kostí, byl spokojen.I teplé krve se napil.Náhle si však uvědomil, že kde bývají malí lidé, bývají i velcí, a ti jsou nebezpeční.Nejspíš tu někde mají svoje sídlo.Rychle se zvedl, a pádil odsud pryč.
Od té doby se Zghaarův život změnil.Na skřetí sídlo téměř zapomněl, na všechno staré plivl jedovatou slinu, a teď si žije svobodným životem.Krade, pije, zabíjí, ale vše činí sám za sebe.Nikdo mu neříká co má dělat, nemusí čekat na příděl kořisti, nikdo mu neporoučí.Snad při něm stojí samotní Frumi že se mu tak daří.
A přece, v hloubi své černé duše touží po společnosti stejně nenávistných a nezávislých bytostí, krvelačných bestií, se kterými by mohl loupit, vraždit a zabíjet jak se mu zlíbí, a doufá, že si svůj sen aspoň částečně splní na BOTu...
...................................................................................
Základní podstatné informace(Postava):Jméno: Zghaar
Rasa: skřet (nespecifikován)
Skupina / klan / kohorta: zatím bojuje sám za sebe
Co rád: Ohňovou vodu a všeliké dryjáky, pořádnej kus masa, teplou kožešinu, loupeže, loupežný zabití, hromadný vraždění nevinných bytostí.
Co nerad:Všechny kteří nemají rádi skřety, příliš mnoho světla, podlejzavý slídily, a v poslední době samotu.
Skutečná postava:Jméno : Dominik
Bydliště: Brno
Věk:16
Rasa:člověk
Co rád: hudba (od metalu přes world music), černou barvu, přírodu, středověk a dřívější doby, fantasy, DrD, východní filozofie,…
Co nerad: mluvící opice s rozkrokem u kolen, USA, přílišné vychloubání, elfy kouzelníky, a gramatické chyby(a že jich dělám plno
)
Ve stručnosti:
Jsem student SŠ z Brna, s omezenými zdroji financí.Zkušenosti v boji na dřevárnách a LARPech téměř nulové, ale trochu dělám historický šerm, tak snad si svoji neznalost aspoň trochu vykompenzuji.Kostým ještě nemám, ale již se na něm pracuje.Počítám že úplně hotový bude do konce června…To jest zatím vše.
