|
Byl krásný letní den a slunce se opravdu činilo.Byl to pro mne významný den,neb dnes započne nová kapitola mého života.Až vkročím na břehy Říše Haradské již se můj příběh nebude dít daleko na jihu,v mé bývalé vlasti,jedné z haradských provincií,ale tady.V samotném centru Haradu.Je to již rok,co byli muži z mé vesnice najímáni za mrzký peníz v příslibu bohatství,slávy,majetku a samozřejmě žen.Mnoho se nechalo zlákat sliby a účast svou přislíbili,ostatně na válečné lodi byli i konkubíny,no kdo by to nebral?Já jsem nepodlehl slibum,mě však lákaly dálné končiny,ty kultury,ty tvorové,to vsě jsem toužil spatřit na vlastní oči.Přístav se blížil,už bylo možné rozeznat jednotlivé hlasy navzájem se překřikujících se obchodníků.Umbar byl obrovský.Město tisíce vězí,tak jej nazval jeden kupec a abych jeho slova ohodnotil,nelhal.Právě naopak to vystihl zcela přesně:tisíce vězí,domů z pálené hlíny,kamene i dřeva.Celému městu vévodil palác krále Umbaru.Králové velkých,či bohatých provincií museli však stále poslouchat sultána,jenž byl hlavou říše.Po vylodění jsme se měli hlásit u velitele čtyřsté divize.Byli jsme odvedeni k velitelství,kde nám přidělili peněžní sumu na výzbroj.,,Kdo to prochlastá,toho nechám bojovat v bederní roušce!"pohrozil velitel,o němž jsme se později dozvěděli,že se jmenuje generál Urbar.Za obdržený kapitál jsem nakoupil zbroj od skřetího kováře,jehož už vláda oka začala nudit a usadil se zde.Za zbroj chtěl polovinu mého kapitálu,zloděj jeden!Dal jsem mu co požadoval a poohlédl jsem se radši po bazaru,nabízející věci ukořistěně v bitvě.Zde jsem si vybral helmu i nátepníky.Zbraně nám byli přiděleny těsně před odchodem,aby jsme se prej neporvali.Cíl byl prostý:zničit rebelii v východní provincii.Byl to masakr.Počíhali si na nás stovky lučištníků a lehká pěchota.Šípy se zabodávaly do písku a těl byl slyšet jen třískání šavlí a nářek umírajících.Prodral jsem se k padlému a sebral jsem jeho štít a sekeru,neb meč mi uvázl v hrudníku nepřítele.Byla to nejdelší hodina mého života.Nepřítel bojoval dobře,mi však měli lepší zbroj.Generál se nás snažil přeskupit,když se mu do hrdla zabodl šíp a jeho řev se změnil v krvavé zabublání.Po další půlhodině únavného boje zbylo deset rebelů,pět našich a stovky umírajících.Po pěti minutách jsem zbyl sám proti dvoum.Jeden,vypadal na padesát,se zhroutil vyčerpáním tvrdé a nemilosrdné slunce si nedalo ani na chvíli pokoj,dál vysávalo energii svými paprsky,připomínalo krutého pána bičujícího své otroky a otrokem se stal každý,kdož vstoupil na půdu písečnou.Poslední z řad rebelů se pokusil o výpad,ale byl již zesláblí,proto jen pocítil jak mu sekera milosrdně prolomila lebku.Vyčerpán a zcela dehydrován jsem se dopotácel k nedaleké oáze,kde jsem lehl na břeh a pil.Když jsem se napil dosyta,vyčerpán jsem usnul.Probudilo mě až píchání holí.,,Tenhle taky mrtvej?To jsme asi prohráli co?"prohlásil ten co do mě píchal holí.Pokusil jsem se překulit na záda,abych tomu muži viděl do obličeje,povedlo se mi jen slabé škubnutí,byl jsem moc zesláblý.,,Hele,zdálo se mi že se pohnul"začal pokřikovat majitel hole.,,Otoč ho,jak má vážný zranění?"začal se zajímat ten druhý.Majitel hole mě otočil na záda.Otevřel jsem oči.K mému štěstí to byla pouštní stráž,informující o výsledcích bitvy,,Žije,nemá ani zranění,asi úpal"konstatoval můj stav ten s holí.Naložili mě na velblouda a pádili se mnou zpátky k městu.Po příjezdu jsem se stal oslavovaným,každý mě znal jako,,přemožitele armád",trochu přehnané,ale pocty není nikdy dos.Byl jsem dosazen do funkce mého bývalého generála a jediné,co se ode mne čekalo,bylo,že vytvořím novou divizi,jednou možná tak schopnou,aby si zasloužila vyslání na sever bojovat po boku slavného Mordoru.
|
lan zájem o skřeta?