Jsem nicota.. Hnijící a tlející tělo které kuje svoje kruté pikle. Žiju sám v temné jeskyni nikoho. Hlad zaháním krysami. Brloch zdobí klestím, které tahám v noci z toho světa, kam se má noha neodvážila za světla Ann.
Zimy se nesly beze změny, až jedné noci se nebe zlobilo. „Vřach“ , větve zapálené dopadly do jeskyně. Obydlí začalo hořet. V mžiku jeho rozhněvané jazyky osekávaly moje špinavé tělo !
Ležím na konci jeskyně, tam kam mě hnal rozžhavený bič. Tělo je proradnější než bylo...
Kůže byla spálená, ale změnilo se i jiná. V mysli putuje ten bič, je rozhněvanější víc jak před tím, chce krev, maso, má lačno po boji..
Když nohy přestaly pálit, vyšel jsem z jeskyně.
Po dlouhém čase, našel jsem stejně zbědovanou duši jako jsem já, byla tak hnusná že její smrt by pro mě nic neznamenala..
V naším novým jeskyním království, špína se začala slézat. Uctíváme ohnivé Frumi s Dushatarama.
Drancujeme osamocené bydla, malé vesnice. Frumi je nenasytný, Atamanem projela má po krvi toužící čepel.
Teď Křičím já, bičem uháním ty mrzké špinavce, tak jako mě v mysli uhání oni !
Krajinu zahaluje černota, dým ze spálených vesnic, smrad tlejících nepřátel, to Inferno uspokojuje své Bohy !!!
Příloha:
Příloha IMG_5056.jpg je dlouhodobě nedostupná.
