Po boji ,ze kterého jsem vyšel jako jeden z mála živích, jsem se ukryl v jeskyni ,kde jsem čekal na smrt. Ale ta stále nepřicházela . Dlouhá léta strávené v temnotě mě společnost dělala má jediná společnice , kočka Larsen. Když jsem vyšel ven z temnoty mé oči byly ochromeny silou světla tak ,že mě místo mých očí vedla právě Larsen. Po cestě jsme narazili na bandu cizých skřetů,kteří mě odvedli do jakéhosi tábora. Naverbovali mě do jejich klanu a já se cítil spokojeně, ale hned první noc ,když se probral z polo spánku mě zděsilo zjištění že Larsen je pryč . Skřeti kteří mě vedne potkali si teď opékali mou milovanou na rožni. Jen se smály ,když mě viděli vycházet z lágru, mysleli si že jsem slepí ,ale já nevidím jen ve dne. všechny do jednoho jsem pověsil na nedaleký strom. Samozřejmě za střeva ,která sem jim zaživa vytáhl. Od té doby se toulám noční krajinou sám jen s náhrdelníkem vyrobeným z mé Larsen.
Postava
Jméno: Athytug
Rasa: Dûra-Hai
Skupina: Bohůžel stále sám
Co rád: Pivo + dobrý maso
Co nerad:Světlo a hlad
Hráč
Jméno: Aleš
Věk: 16
Práce: Student
Koníčky:Horolezectví , Sportovní střelba a začínám s LARPem
Co rád: Dobrý pivo + ještě lepší maso + kamarádi
Co nerad: Ty co jen machrujou s pěknou zbrojí ale máchat měčem moc neumí.
zahodit! i plstěná čapka je vkusnější než plastová helma 