Bagronk
….. Ráno po bitvě bylo jako vždy překrásné, bojiště halila hustá mlha, ve vzduchu voněl pach smrti a tu a tam bylo vidět hejno krkavců peroucí se o kus masa. Všude kolem se válela znetvořená torza těl, na první pohled by se zdálo dětí, ale byla to těla trpaslíků.....
Gajhr se zhluboka nadechl, aby nasál tu vůni trpasličí krve. ,,Tohle prostě miluju,“ pomyslel si a přešel k jiné zdechlině té „fousaté vši“, jak jim s chutí říkal. „Ha, tenhle malej zmetek mě málem připravil o ruku, ale proti mě neměl šanci.“ Znovu nasál vzduch. Tentokrát se mu ale do čenichu vedralo ještě něco jiného a vzápětí se začal skřetí válečník chechtat hlubokým chrčivým hlasem. „Se posral. Se posral a ve velkým, “ ušklíbl se. „Ale kterej z nich by se neposral.“
Mysleli si, že je čeká jenom tlupa tupých *snag, ale svůj omyl si uvědomili příliš pozdě. Dostihla je smrt v rukou jeho kohorty. Kohorty na kterou byl po právu pyšný.
Je to už dávno, co ji dal dohomady z těch největších ubožáků co se můžou ve skřetím lágru najít.
Praskot větve najednou upoputal jeho pozornost, bleskurychle tasil šavli a postavil se do bojového střehu. V mlze nešlo nic moc rozeznat a tak stál a čekal. Najednou se před ním z mlhy jako přízrak vynořil skřet. ,,Marodér,“ pomyslel si, ale v tom zamířil neznamý k němu. Již z chůze bylo poznat, že se mu něco stalo, držel se za břicho, pořád hekal a sténal. Kousek před ním se zastavil a spadl přímo mezi ty zdechliny pajzlů. ,,Co se ti sakra...“ V tom neznámý hlasitě zařval a omdlel. V tu samou chvíli se ozval křik malého skřitěte a Gajhr pochopil že to byla samice a právě mu tu vyvrhla mláďě. Sklonil se k ní, ale byla už mrtvá.
Co budu zatraceně dělat s tím malým zmetkem?Starat se vo to nebudu, akorát nás to bude zdržovat.
Vemu ho do tábora, aspoň bude dneska něco lepšiho k jídlu než suchary a tvrdý trpasličí maso. Jekot skřítěte nabýval na síle a intenzitě. Bože jak tenhle zvuk nesnášel.
,,Jen počkej ty malej zmrde, stáhnu z tebe kůži jak z elfa.“ Když odhrnul pár kusů šactva z mrtvoly, objevilo se před ním. Bylo odporné jako každé skřítě, ale tohle ke všemu ještě smrdělo od sraček. ,,Ježíš, vona ho vyprdla rovnou do trpasličího hovna, to tě budu muset nejdřív umejt než tě hodíme do hrnce.“ Vytáhl dýku a chystal se skřítě podříznout, když v tom mu jakoby nadpřirozená síla zastavila ruku. Proč?? Uvědomil si že on žádné potomky nemá a nikdy mít nebude, o to se postaralo to debilní špičatý ucho co ho střelilo šípem přímo do koulí. A někdo bude muset nastoupit na jeho místo až někde pojde.
Pozorněji se podíval na skřítě. To přestalo řvát a koukalo na něj. Žádný ukázkový skřet to nebyl. Právě naopak, bylo hubené a vůbec celé takové chcípakovité, ale to byli dřív skoro všichni z jeho jednotky a těď to sou vynikající zabijáci.
„Udělám z tebe bojovníka kterýho se budou všichni nepřátelé bát, to ti slibuju.“ Skřítě se na něho usmálo a začalo mu žužlat prst... ,,Ježíš smrdíš jako by si spadl do ňáký žumpy,fuj! Žumpa?
Žumpa, budu ti říkat žumpa (skřetsky Bagronk), můj synu.“
…..A takhle ňáko začal můj smradlavej život.
* Nemyslím bojovou kohortu „Snaga“ , ale klasickou skřetí spodinu.
Co máme a nemáme rádi:
+ Jídlo,Jídlo a ještě více jídla
+ Skřetí samice
+ Elfí jatka
- Esgarotský a Eryncaraský prostěradláky a hadráky
- Zbabělost
- Odmítavý samice
V civilu:
Je mi 20 let a pocházím z Příluky :-) ( Všichni určitě víte kde to je že? :-D:-D ,pro ty co nechtějí koukat na mapy.cz tak je to kousek od Litomyšle a kdo neví kde je Litomyšl ten má smůlu
) K larpu jsem se dostal přes skauty když jsme jeli na Bitvu o Cintru. Zatím jsem absolvoval pouze 2 b5a a 2 Cintry, ale chci to rozšířit o další skřetí bitvy. Dál dělám plechovej šerm doby Husitské, ale z nedostatku spolubojovníků nemám s kým trénovat
. Dále jsem véééélký fanda do Dračího doupěte
.To je asi skoro vše
Ps. Foto je z minulého ročníku, letos mám už hezčí kostým