|
Hlad. Desítky slizskejch těl a krví slepený voči.
Mrazivá díra se spoustou temnejch chodbiček a bahno. Řev a dunivý otřesy – démoni – hlad svíravě drásá vnitřnosti. Potácel jsem se v kamennejch chodbách snad tisíc dní pronásledovanej funícíma přízrakama.
Snad si mě konečne všimli frumi když sem narazil na umírajícího velkýho skřeta kterej mi vystačil několik dní a jeho maso bylo cítit žumpou a chutnalo jako hlína na dně našeho hnízda. Jeho kosti mi doteď chrastěj u boku protože sou plný síly těch desítek v prach rozpadlejch skřetů.
Denní světlo bylo jako rána kladivem do hlavy ale do jeskyně sem zpátky nemoh protože byla vyžraná do posledního chlupatýho pavouka. Po pachu tlejícícho masa kterej už sem dobře znal sem se dostal k tý největší žranici – země byla plná masa a já moh jenom kousat a odhánět černý ptáky co klovaly ty nejlepší sousta a taky si občas dávat pozor aby se nevrhly na mě. Poprvý mě opustil hlad ale vrátil se rychle a já vlastně nevim jestli to bylo vůbec někdy jinak ale asi jo. Nemyslel sem si že by se nahoře na zemi dalo taky dělat něco jinýho. Dny se slejvaly jeden do druhýho jako bublající bažina a k nebi stoupaly smradlavý výpary hladem vybuzenejch záchvatů. Záblesky se mi před vočima znovu sjednotily zase až za nějakej čas kdy začaly ustupovat mlhy a to asi vo sobě zase dali vědět frumi. Tolik špíny a vředatejch ksichtů jak tekoucí bahno se táhly jako sliny tmy z mejch snů – nevěděl sem že tahle země může v sobě nosit tolik skřetích zadků.
Zalez sem před nima jako králík do tepla svý nory a drkotal zubama ze strachu že by sedřeli maso z mýho těla a vohlodali mý kosti – vidim to před sebou jak zvědavý voko střídavě mizející a okounějící v kotly z gulášem – nekonečný dny ve strachu vylézt na povrch.
… nemilosrdnej hlad mi zase jednou drtil vnitřnosti a já pološílenej klopýtal po tý válkou zničený zemi. Cejtil sem kolem desítky skupin dalších skřetů a jejich smrad dráždil můj nos k nesnesení a sliny mi odkapávaly a musely se za mnou táhnout jako slimáčí cestička. Viděl sem jak se plazej v prachu docela blízko mě a jednoho dne mě ten nekonečnej hlad nakopal k činu.
… nevim jak se mi podařilo dostat se tak blízko sem – vopustily mě i poslední zbytky přemejšlení – v cárech nasátejch krví mi práskaj hlavou myšlenky – skočil sem na hrbatý záda nějakýho skřeta a snažil se ho ubít pěstma a rozdrápat drápama aby vytekla krev a já se dostal k masu – co mě vytrhlo z mýho šílenství byly vobrovský rány – výbuchy bolesti mě ochromily jako by se na mě sesypaly šedý skály ze všech temnejch doupat – zapadal sem do všeho jak do bahna a nevim proč ste mě zmlácenýho nesežraly – asi sem na sobě neměl moc masa – místo toho sem se naučil jak to chodí v potulný smečce a když bylo skučení mýho žaludku slyšet jak vlčí vytí urval sem si maso. Pořád sem rozklepanej z toho že sem se ztoho všeho dostal a mý nohy sou zase tak silný aby mě mohli nést.
Nejsem hrdinej válečník z povídaček o černejch mstitelých a těžko si představim nějakej jinej pocit než strach z tmy a silnej hlad skučící vnitřnostma – ty houby se mnou dělaj divy, točí se mi ty vzpomínky před vočima jako bláznivej elfí bál – každopádně těm špínám vděčim za svůj krk a to že sem moh svojí vpadlou hruď schovat aspoň do něčeho pevnějšího než plíseň a vlastní pot.
… teď když sem vyzvracel svůj život do šamanova ksichtu se cejtim jak znovuvyvrhlej – lehkej brouk co roztáh křídla a letí k černý obloze – siluety kolem vohně mručej a mlaskaj a cvakaj zubama přesně jako první velký skřeti zrozený z bláta a noci.
Jako pravej vypravěč naposled vpadnu do ticha abych ukončil svý vyprávění: „Gruku ty křivej nose podej mi další kus tý koniny.“
- vyhublej skřet blekotá u doutnajícího ohniště v jednom ze svých záchvatů. Klepe se po celym těle a hledí někam do tmy očima co vypadaj jako slepý. Možná se jen snaží bejt zajímavej, nevim. Stejně ho zas nikdo neposlouchá -
Pár stručných informací pro ty kdo nechtějí poslouchat celé tohle blekotání:
Postava:
- Hrb z hory
- naposledy spatřen v armádách Gundabalu
- zbraně: od obouruček ke štítu
- klan: GlobGark
Hráč:
- Praha
- 18let
- zkušenostmi mírně za hranicí začátečníka (okolo 6 větších akcí ztoho 2xb5a)
- životní názory, zájmy a hudební vkus poměrně různorodé
Naposledy upravil Hrb dne pon 03. led 2011 22:11:35, celkově upraveno 1
|
