|
Postava
Jméno: Ugluk Gandug Nahgigot
Rasa: Nâz-Hai
Klan: nic
Hodnost: nic
Povolání: střelec (kuše, luk)
Co rád: maso (pečené), bitevní vřavu, chlad a temnotu, noc
jeskyně, hory a horkou lidskou krev a také mrtvé elfy, lidi, hobity, a hlavně pajzly.
Co nerad: čistotu, slunce a horko, jež mě spaluje. Živé elfy, lidi, hobity, a hlavně pajzly.
Toužím po povolání do války. Chci vládu skřetů celému světu, chci smrt všem neskřeím bytostem.
Jsem skřet z Mlžných hor, nevím kdy jsem se narodil, ani kdy prvně uviděl svět z vnějšku hor. Ale nikdy nezapomenu na den kdy můj meč a šíp okusil krev mých nepřátel. Ani na moji první kořist. Byl to trpaslík, který utíkal z boje. Hned, jak jsem ho spatřil vyrazil jsem za ním, bylo to teprve před jednou zimou, kdy se to stalo. Stopoval jsem ho jeden den a jednu noc slunce mě spalovalo, ale já pořád šel dál i když pomalu ale šel nakonec druhou noc se trpaslík zastavil a utábořil. Netroufal si rozdělat oheň aby na sebe neupozornil, ale i tak byl již mrtvým. Hned jak usnul tak jsem se k němu připlížil a jedním chmatem ho usmrtil, zlomil jsem mu vaz. Rozdělal jsem oheň neboť jsem věděl že zde nebezpečí pro mě nehrozí, jak jsem rozdělal oheň, tak jsem ho naporcoval na kousky a část z něho opekl a sežral. Zbytek jsem ukryl na strom aby ho nenašla zvěř a nesežrala místo mě. Pak jsem si udělal ukryt před raním sluncem a usnul. Další noc jsem ze stromu sundal zbytek trpaslíka a vydal jsem se zpět po svých stopách. Ještě tu noc jsem dorazil na místo bitvy, ale by jsem překvapen tím co jsem uviděl. Skřeti byli pobiti. Nikdo nepřežil. Vedli od tamtut stopy lidí, zbylo jich jen pár maximálně deset. Zbytek padl při útoku na moji jednotku. Řekl jsem si že za nimi vyrazím a pobiju je za každou cenu. Byl jsem rozhodnutý. Zbytek noci jsem se připravil a některé kusy trpaslíka jsem sežral na posilnění. Posbíral jsem šípy a zbroj od svých spolubojovníků. Našel jsem si koženou, protože těžší kovovou bych neunesl a i helmu koženou. Byl jsem připraven vyrazit. Vyrazil jsem ještě tu noc, ale zastihl jsem je k ránu. Věděl jsem, že přes den bych neměl šanci, proto jsem je jen z povzdálí ostražitě sledoval. Oni byli velice hluční a neměli o mě nejmenší potuchy. Mysleli, že jim nic nehrozí, ale pletly se. Čím byl den blíž noci, tím více byli lidé unavení. Když nastal večer založili tábor, ale protože jim nezbývalo moc jídla, tak velmi brzo postupně usnuli. Až na jednoho, jejich vůdce byl na stráži a něco tušil. To mi v mém útoku na ně nebránilo. Sejmul jsem si luk ze zad a namířil na něj. Jedním šípem do krku zemřel bez hlesnutí. Nikdo se nevzbudil. Po té jsem se připlížil k ostatním. Postupně jsem je podříznul až na jednoho, kterému zachránil život nákrčník. Jen jsem ho tím probudil, ale nezranil. Odhodil mě od sebe a bleskurychle tasil meč. Když uviděl své druhy okolo mrtvé, zalila ho hrůza a také velká zuřivost. Zaútočil na mě. Uskočil jsem, ale zasáhl mě do levé ruky a já jsem mu pořezal zápěstí a rozříznul žílu. Silně krvácel, byl na pokraji sil. Já toho využil a jedním mohutným skokem jsem se na něj pověsil a povalil ho na zem. Cupoval jsem ho na kousky. To bylo poprvé co jsem okusil horkou lidskou krev. Zachutnala mi a od té doby toužím po horké lidské krvi. Toulám se divočinou a hledám klan, co mě vezme mezi sebe.
Naposledy upravil ugluk444 dne ned 18. pro 2011 19:56:07, celkově upraveno 1
|
