Už nějakej ten rok přežívám na bitevních polích.V menších i ve velkejch bitvách umim ve správnej čas bejt tam kde je potřeba...nebo se rychle zdejchnout (pššt;). Umim dát ránu palcátem do kebule, i paličkou do válečnýho bubnu. Umim v bitvě zuřivě řvát a vzekat se, i mlčet a poslouchat rozkazy. Mejma pavoučíma rukama prošlo už několikero zbraní. Napichovala sem rohirský špízy na píku, bodala do elfích mršin kopím a lidským chcíplotinám sem loupala hlavy cepem. Ale nejradši mám svůj luk.
Proč bych měla riskovat ránu do šišky, když se můžu krčit za ostatníma a posílat smrt vzduchem.
Tiše sedět u země, v prstech cítit napnutou tětivu a v pravou chvíli zasypat nic netušící oběti šípy. Plížit se skalním labyrintem. Osamotě. Odstřelovat stráže na hradbách pevností. Za běhu zakládat šípy a provokovat pronásledovatele.
A pak rychle zdrhnout.
A hlavně se nikdy nevzdávat.
To je to co mě na tom baví.
Řikaj mi sabáko, možná proto že sem zákeřná a zlá jako prašivej pes ;). Trofeje a lov jsou můj život. Sice nemám nos, ale zradu a posraný slabochy vyčuchám na sto honů.
Pro smečku žiju, pro smečku umírám...
Sabáka proradná. Oči a uši Barag - ghash. Střelec Naurrakuru.
| Přílohy: |
|
Trnove_kralovstvi_II__13032.jpg [ 110.77 KiB | Zobrazeno 11209 krát ] |
![::]](./images/smilies/orc12.gif "úsměv")
