Dřevo zapraskalo. Oheň už dohoříval. Většina jednotky už dávno spala, kolem ohně se válely ohlodané kosti od večeře. „Proč mam sakra zrovna já hlídku? Co jako že jsem tu nejmladší?“ nadával jsem v duchu. Byl jsem unavený stejně jako všichni ostatní, a navíc mi byla zima, měl jsem jen koženou kazajku a pár kousků kožešin. Vlastně, možná potřebuji odpočinek ještě víc než ostatní. Tohle bylo mé úplně první tažení, nevěděl jsem do čeho jdu, měl jsem strach. Někde zavyl vlk. Asi se snaží najít zbytek smečky. Má smůlu, jeho kamarádi chutnali dobře. Najednou někde za okrajem paseky zapraskaly větve. Vyskočil jsem a nakopl jsem nejbližšího spícího skřeta. „Vstávejte, máme společnost“ stihl jsem zařvat, než mi hlavu škrábl šíp a já ztratil vědomí.
V hlavě mi strašlivě hučelo. Nemohl jsem ani otevřít oči. Kolem jsem slyšel dupot nohou a hlasy, kterým jsem nerozuměl. Znovu jsem ztratil vědomí…
Nemám ponětí jaký čas uplynul než jsem se znovu probudil. Hlava mě stále bolela, ale už méně. Zato jsem cítil křeče v žaludku, jaký jsem měl hlad. Cítil jsem na sobě podivnou tíhu, nemohl jsem se skoro hnout. Něco mě tlačilo na hrudí. S námahou jsem otevřel oči. Neviděl jsem nic, jak mě oslnilo denní světlo. Když oči přivykly, zjistil jsem co mě tíží. Byl jsem zavalený velitelem jednotky. Z hrudi mu trčely tři šípy, hlava mu divně plandala přes mé rameno – měl asi naseknutý krk. Byl to skřet daleko větší než já, proto jsem se nemohl pohnout. S vypětím všech sil jsem se z pod něj vysoukal. Pomalu se mi povedlo postavit. Odplivl jsem si, nevadilo mi že jsem trefil velitele. Nikdy jsem toho hajzla neměl rád.. A ani on mě ne. Dobelhal jsem se k ohništi. Popel byl už příliš vyhaslý, oheň z něj už rozdělat nešel. Možná je to lepší, alespoň na sebe neupozorním. Zatočila se mi hlava, a já padl na kolena. „musím zmizet“, opakoval jsem si. Po čtyřech jsem prolezl paseku a nabral užitečné věci. Jídlo, pití, z jednoho skřeta jsem stáhl kyrys který mi padl, dalšímu jsem ukradl luk a pár šípů. Nějak si přece potravu obstarat musím. Vrátil jsem se k ohništi a zakousl se do červavého chleba. Byl odporný, ale nic lepšího nebylo. Přemýšlel jsem, co bude dál. To se uvidí….
PostavaJméno: Orzo
Rasa: Skřet
Skupina: Vyíři
Co rád: Pěkný milý holky, jídlo, pití a hudbu s kamením...
Co nerad: Každý šermíř na hovno, když nepřátel nerovno...
HráčJméno: Orzo
Věk: 18
Práce: Student (teda pokoušim se o to)
Koníčky: LARP, Voda, MtG...
Co rád: Viz podtava
Co nerad: Lidi co se na larpech chovaj jako hovada, hádaj se o každej zásah a všelijak podváděj...
Na kostýmu se pracuje a asi vždycky bude..
(Ten vlevo)