Jak mi říkaj spoluturasové: Vorlagut / (Michal/Vorlajz)
Grupa: Není
Má léta: Letos prožiju svůj jednadvacátej uvohněradšizůstávák / (21let)
Výskyt: Východní část našich plání / (Pardubice/Chrudim/Přelouč)
Hodnost a zkušenost: Mladší Turas
Skřet zvaný Vorlagut pronásleduje v hustém lese nejspíš hodně zraněnou srnku. ,,Konečně bude bašta,, pomyslel si.
To ale nevěděl, že vzápětí potká dalšího skřeta ženoucího se za kořistí. Kupodivu se ani nestrhla rvačka, naopak skřeti se spojili a společně ulovili již zraněnou srnu.
Společně se večer utábořili a začli si opékat srnu a vyprávět si o sobě.
První se ujal slova Vorlagut.
,,Čtyřiadvacátý Kyťák před jednadvaceti lety. Ano to je ten den, kdy mě má skřetí matka za pomocí všech Frumi vyvrhla ven.
Bylo to takřka za pochodu, vlastně vono to bylo za pochodu. Naše skupina měla namířeno směrem přes severní les za další spřátelenou skupinou,
kde sme se měly účastnit rituálu krve. Tenhle rituál měl přinášet hlavně štěstí v bitvách a co největší krvavé kořisti. Frumižel.,,
Odmlčel se na chvíli, vytáhl čutoru a cosi usrkl. Podal čutoru druhému skřetovi a pokračoval.
,, Frumižel bylo všechno jinak. Když naše skupina přišla na místo zuřila zde bitva. Skeřty kteří už tu byli s předstihem tu pobíjeli lidští nájezdníci.
Má matka neváhala, vzala mne a dalších pár žen s dětmi, načež prchaly co nejdál, zatím co muži šli do bitvy zemřít.
Pár let sme se potulovaly krajem a prchaly před lovci a před všelijakými nástrahami tohoto světa.
Jak sem rostl, bylo nás čím dál tím méně, nakonec jsem zbyl jen já a pár žen. Zbytek nepřežil.
Určitě se ptáš kde jsou teď ty ženy co?,,
Zazubil se na druhého skřeta a přitom mu vyškubl z rukou čutoru s chlastem, ve které toho už moc nezbývalo.
Druhý skřet nic neodvětil, jen jeho tupý výraz ještě víc ztupěl...
,, Ty ženy už nejsou, ale to sis asi všiml
.Nevím jestly se mám radovat nebo ne, protože znáš jak to chodí, bejt z ženskejma delší dobu není nic moc.
Před týdnem nás napadl medvěd, nepřežily jeho útok a tak se teď plahočím sám.
Naposled sem jedl ten večer, takže si dokážeš představit jak sem rád za tuhle srnku, i když se o ní musim dělit s tebou.,,
Plivl do ohně a dopil zbytek z čutory.
,,Teď už nemám nic, zásoby chlastu sou pryč, moje skupina je pryč, všechno je pryč.
Nemám co dělat, bloudit krajem mě nebaví, navíc tady není nic moc k snědku.
Lidu, vlastně skřetuprázdno, takže když to vemu kolem a kolem, tak mám vlastně štěstí.
![::]](./images/smilies/orc12.gif "úsměv")
,,Opět se zakřenil na druhýho skřeta.
Ten se na něj podíval a aniž by vyjádřil svoje pocity mimikou obličeje začal vyprávět svůj příběh.
(Ten druhý skřet vám svůj příběh poví třeba jindy )
Potom co dovyprávěl, Vorlagut už dávno spal a uhlíky v ohni už ani nezářily a ani nehřály.
Víc hlav sice víc sní, ale taky by mohlo víc najít.
S touto úvahou pokračovali lesem směrem na západ. Po třech dnech lehké chůze,
během kterých byl jeden den stejnější než druhý Vorlagut zastavil a zaposlouchal se.
,, Něco slyším.,, Druhý skřet se na něj podíval, jakoby nevědl co Vorlagut vůbec říká.
,,Ten hluk vychází odtamtud.,, Vorlagut ukázal za nedaléké houští.
Oba skřeti se snažili potichu se přiblížit, z jejich pohledu se jim to dařilo,
avšak když na ně z okolních keřů vyskákalo pět skřetů, už si to nemysleli.
,, Šéfe, šéfe, máme tady nějakej úlovek.,, Zaskřehotal nejmenší ze skřetů.
Vorlagut s kamarádem nevěděli co dělat a tak mlčeli.
Během chvíle k nim přišel mohutný skurut. ,, Co jste zač a co tu děláte.,, Zaznělo hlubokým hlasem.
.... v následujících několika minutách probíhal rozhovor ve stylu složitých otázek a většinou jednoslovných odpovědí na ně....
Když skurut vyzjistil vše co potřebuje, usoudil že oba skřeti nejspíš nebudou pro jeho skupinu nebezpeční,
naopak mohli by být užiteční. Pousmál se a rozhodl se je využít.
Pozval oba k ohni a dokonce jim dal i něco zakousnout.
Vorlagut s druhým skřetem zjistili, že skurut a jeho skupina sou součástí budoucí velké Angmarské armády.
Bylo jim vysvětleno, že skupiny skřetů po celé zemi se scházejí, aby byly součástí právě této armády.
Rozhovor probíhal několik dlouhých hodin, kdy se střídaly různé historky s vážnými tématy.
Ani Vorlagut, ani jeho novej kámoši nevěděj, jak se do toho vůbec dostali, ale ráno byl už každý z nich Mladším Turasem budoucí
velké Angmarské armády. Jenže to už velitelský skurut nebyl tak hodný jako večer.
A tak se za znění skřetí písně :
Velký byly říše elfů
a přece je skřet vyvrátil,
pevný byly říše trpaslíků
a skřet je přeci rozmlátil,
mocný byly říše lidí
a skřet si s nima stejně poradil.
Se všema velkejma říšema
velkej skřet skoncoval!
Skřet je machr
a tark je sráč,
elfoun je slaboch
a skřet je rváč!
Nejmocnější z bohů byl Morgoth
- a byl to skřetů kámoš.
Nejmocnější z maiar byl Sauron
- a byl to skřetů kámoš.
Nejmocnější z lidí je Devítka
- a každej z nich je skřetů kámoš.
Všichni mocní tohodle světa
jsou velcí kámoši skřetů!
Skřet je chytrej
a elfoun blb,
skřet zná všechno
a elfoun prd!
Daleko dostřelí luk chromýho elfa,
ale skřetí luk je lepší.
Těžká je sekera pajdavýho trpajzlíka,
ale pádnější je skřetí šavle.
Nebezpečný je kopí arnorskýho válečníka,
jenže kam se hrabe na skřetí zbraň!
Nejlepší zbraně na světě
sou skvělý zbraně skřetů!
Skřet je silnej
a umí se rvát,
do čela útoku
musí se drát!
vydali na cestu, na cestu delší než si kdy mysleli.
