Zase chčije...tenhle tejden snad nepřestane...ještě že mam svoji jeskyni! Našel jsem ji tu už před mnoha lety a světe div se...byla obydlená...dvěma trpaslíkama...jejich smrad se nedal minout. Počkal jsem si až budou jíst...pak jsem na ně vlítnul...jedna vousatá hlava byla dole...druhému jsem dýku zabodl kamsi do hrudníku...začal chroptět ale chcípnout nechtěl...malem mě praštil tou jeho sekerou...ale než stačil udeřit, můj meč mu koukal ze zad a to bylo i na houževnatý trpaslíky moc. Vešel jsem do jeskyně...útulná, trochu začouzená...a v rohu dokonce výheň! V hlavě mi začal hlodat červík...co to zkusit...přeci to nemuže bejt tak těžký, uplácat nějakou zbroj ne? Helmu mám, sebral jsem ji jednomu skřetovi, co usnul s helmou vedle těla. Ale co zbytek? Cáry kroužků, plech žádnej...a tak jsem se pustil do díla. Mlátil jsem do toho neforemnýho kusu železa snad celou věčnost, ale vidina kvalitní zbroje mi dávala sílu. Po několika dnech úmorného snažení vylezlo něco, čemu by lidský kovář neřekl kyrys ani ve srandě, ale mně se líbil...byl můj! Jsem línej jako veš, takže jsem si dal slušný oraz a jen jsem se kochal svým dílem...asi po měsíci válení chlastání a nic nedělání jsem roztopil výheň a šel kout znovu...ale už mě to nebavilo...hodně práce a výsledek se nechtěl dostavit...ramena jsem uplácal a šosy jsem udělal jen tak aby se neřeklo. Nikdy víc se už týhle práce nedotknu! Udělal jsem si tři puchýře a ty nemám rád! Zaslechl jsem, že se schyluje k veliké bitvě kdesi ve Středozemi a Pán Sauron opět nabývá nasíle...jeho volání věrných musím vyslyšet...vždy potěší zabít nějakýho elfa, traslíka nebo i člověka! Ale vyjdu až přestane chcát...dřív teda ne! Už se nemůžu dočkat těch bitev...
Jméno: Gorbag
Zbraně: Nebráním se ničemu
Co rád: Férový boj, dobré pivo a jiné tekutiny, pěkný ženy
Co nerad: Elfy, patoky
Skupina: Barag - ghash
Bydliště: Sokoleč (u Poděbrad)
Věk: 17
Nějaký foto z ČPP 2012
Náš sark
A už jsme tam