Jsou na světě věci jednoduché a jsou věci složité. Vědět, že asi umřete patří k těm jednoduchým. Vymyslet rychle co s tím, to je ta druhá skupina. Za normálních okolností skřet nepřemýšlí. Ne že by na to neměl, ne že by si nevěděl rady. To se prostě nedělá. Pokud mají věci fungovat, přemýšlí jen ti, kdo jsou k tomu určení. Jaký by pak byl na světě chaos, kdyby každý měl, co sám chce, kdyby mu bylo dopřáno vše, co potřebuje ke spokojenosti? V takovém stavu se nacházejí mocné říše několik desítek let před vlastním pádem a nahrazením jinými, menšími a méně spokojenými. Tak tedy stojím, přešlapuju na místě a snažím se moc nemyslet. Problém je, že to nejde. Ta nemotorná pijavice. Co má na kůlu na zádech lebku s velitelským malováním, je totiž poněkud hloupá. Snaží se nás rozdělit a nechat pobít po malých skupinkách. Půjdeme na ně ze stran a sevřeme je do kleští. A oni si toho na otevřeném prostranství jako nevšimnou. Hmm… Pořád přešlapuju, pokukuju nervózně po veliteli, po nepříteli, po rovné louce, kde není kam se schovat. Nepřítel se řadí jako by nic, v klidu čeká a přešlapuje, jenže on na rozdíl ode mně suverénně hledá nohou drn, o který by se zapřel. Štít na štítu, kopí natažená dopředu, střelci na křídlech. Pomalu se to celé sune vpřed. Nakonec to nevydržím a jdu za pijavicí. "Hele, mají jen jednu řadu a pár halaparten a kopí! Dalo by se to prorazit náběhem a jak jsi jednou uvnitř, je to masakr. Je nás víc!" Tváří se nejistě, na okamžik ho taková úvaha rozhodila. "Drž hubu a vrať se do řady, plán už máme." Zklamaně si povzdechnu a poslechnu. Nedá se nic dělat. Ale kdybychom... To už přilétá první salva šípů. Nic moc toho nenatropí, střelců je málo. "Maukum!" volá pijavice a my vycházíme vstříc jisté smrti, pomaleji než smrad, aby stihli reagovat na cokoli, co uděláme. Mimochodem, není to žádný povel, ale jen oblíbené pijavičí zvolání. "Vrapogat!" To už je povel. Takže ze zvyku vybíhám plnou parou, divím se, že přecejen čárdž. Pak se ale ohlédnu a vidím, že vybíhá jen několik našich a teď se zmatené rozhlížejí. Co kurva je? To jsou všichni takoví zbabělci? My tady fakt zhebnem.... pak slyším zmatený pokřik zezadu: "Vraťte se do řady blbci, vybíhá se na Shabrak!" Jej to zase někdo vymýšlí kraviny. Každé malé dítě ví, že šabrak je rozptýlení a obklíčení! Tak se tedy vracím do řady. Místo mě ale vybíhá Bestie, nepochopitelný skřet, u něhož nikdo neví, co je zač. Řve, bez zastavení probíhá přes celé prostransví, kličkuje a mění směr, se zvednutým štítem odráží všechny halapartny i meče a zahučí doprostřed nepřátel, projde mezi štíty až za řadu. Jen vidíme odevšad padat meče a po pár vteřinách už se zas nic neděje. Kdybychom tohle provedli všichni naráz! Halpartny by byly nanic, řada ve vteřině rozbitá na kusy a bili bychom je jak psy. Jenže sám ani Bestie nezmůže nic. Kde je náš grat, aby tu zjednal pořádek? Sakra, kvůli nějaké nemoci tu přijdeme o slavné vítězství, slávu pro klan a taky o život. Ten by pijavici nakopal prdel, šarže nešarže. Zatím se řve shabrak, rozdělujeme se na dvě půlky, oni se taky rozdělují, páč nám to trvá věčnost. Snažím se pokračovat dál a obíhat, jenže oni najednou převzali iniciativu a už se to na nás z boku sype. Halapartny do ramen, kopí do obličejů! Když se někdo odváží útoku, sek přes helmu, hruškou z druhé strany a loktem do břicha. Než se vzpamatujeme, je nás půlka na zemi, já si jen držím štít u hlavy a ustupuju, kolem kolen mi sviští šípy. Je tu zatraceně horko, nepřítel je snad všude. Takhle rychle ne... Nakonec se z lesa vyřítila skupina o který jsme ani nevěděli. Jen jsem koutkem oka zahlédl, že maj na štítech žlutej čmáranec…věděl jsem, že je to Gundabal! Najednou se lidský řady rozprchli a začala mela. Obrat trval jen několik okamžiků. Rozprášili jsme je. Nebejt ale Gundabalskejch záloh, tak nemáme šanci. Pijavice kouká na Maugotha Rika a nechápe, co tu dělaj Gundabalský. Rik mu setne šavlí hlavu, zařve na zbytek živejch sráčů ať se zařaděj do jeho zálohy a zajde za mnou. Povídá: ,,Tak tohle vymyslel Frithol, abychom dostali na naší stranu kus Throqusharskejch…“ Pěkně blbej nápad, málem jsme tu zařvali i my.
Poprvé tu potkávám Rika, zdá se jako fajn skřeťák, večer jsme došli do tábora, otevřeli lahev kořalky a spát se šlo až brzo k ránu…
_________________ Gundabal
Naposledy upravil sax dne stř 07. pro 2011 22:35:00, celkově upraveno 2
|