Nejdříve se probudila bolest, takovou bolest hlavy jsem snad ještě nezažil. Noha na tom taky není nejlíp. Teď se probouzí mé smysly. Vůně krve se změnila na smrad, který by člověk nevydržel, aby nevydávil snídani. Pomalu otevírám ztěžklá víčka, párkrát zamrkám, rozeženu zamlžený opar a pokusím se postavit, jenže upadnu. Chvíly pozoruji šedá mračna a nabírám síly. Na druhý pokus se jenom nadzvednu. Kolem sebe vidím pobité lidské vojáky a taky mé bratry. Začne se mi točit hlava, znovu si lehnu a snažím se přijít na to, co tu dělám. Nemůžu si nic vybavit, kdo jsem, ani odkud jsem. Nic. Šáhnu na bolavé místo na hlavě a nahmatám krvavou bouli. Mám pořádné štěstí, že žiju. Zkontroluju si taky nohu, naštěstí to je přímí řez ostré šavle, i když je dost hluboko, mělo by se to vyléčit rychle. Strhnu si promáčklý kyrys a objevím velkou podlitinu. Doufám, že ta ztráta paměti je dočasná. V polosedu se podívám na nebe, kde se stahují temná mračna. Asi bude pršet. Obvážu si nohu kusem hadru z rukávu a konečně se mi podaří vstát.
Doklopítám k přelomenému kopí a dřevec použuju jako hůl. Chodí se mi líp a porozhlédnu se po zbrani. Nikde žádná bez vylámaných zubů, samé poškozené. Výtězná strana si už lepší kousky odnesla. V dálce zahřmí. Nedaleko je les, snad se tam schovám. Cestou si vezmu skřetí šavli s uraženou špičkou a rozhlédnu se po přeživčích. Začíná kapat. Nemůžu si vzpomenout na jména žádného boha, ke kterému bych se modlil. Všichni co jsem potkal jsou mrtví a když se rozpršelo, tak jsem hledání vzdal. Vejdu do lesa.
Pod skalním převisem, pod který jsem se uchýlil, jsem usnul. Ráno mě probudilo slunce. Jak já ho nesnáším. Až teď jsem si uvědomil, že mám hrozný hlad. Vzal jsem hůl a vyrazil. Noha se mi začala hojit, hlava mě už tolik nebolela, přesto si nemůžu nic vybavit. Sejdu kopec a něco zavětřím. Určitě to je zvíře. Jdu po pachu a doufám, že se mi ho v tomto stavu podaří chytit. Rozhrnu houští a rozhlédnu se po palouku. Je to kůň. Musím se rozhodnout: sníst či odjet. Rozum mi říká že odjet, ale žaludek že sníst. Poslechnu rozum. Plížím se, chci ho chytnout za otěže. Vypadá klidně, pase se. Jsem na sebe hrdý, že si mě nevšiml a opatrně natahuju ruku na otěže. Zvedne hlavu a prohlíží si mě. Tohle není obyčejný kůň, ten by skřeta nikdy nevzal říkám si, když na něj nasedám. Slunce se schovalo za mraky a já vyrážím zjistit, kdo jsem.
něco o mě:
Jmenuju se Aleš, je mi 16 let a původně jsem z Ropotína, to je vesnice u Šumperka. Teď bydlím ve Zlíně. Poslouchám metal a vážnou hudbu. Mám rád fantasy od Tolkiena a taky Dragonlance, ale když jde o filmy, tak volím radči sci-fi, např.: Battlestar Galactica, Hvězdná brána + všechny filmy, ale nejradši mám Star Wars, původní trilogii. Zatím jsem byl jenom na jedné akci, na Tajemství portálu IV.
Já jsem ten nalevo