Erlogh nenáviděl noční hlídky, hodiny potichu ubíhaly a on se už těšil, že ke snídani dostane kus skopovýho. Vlastně ani nechápal proč tu vůbec je, mohl si v klidu užívat pohodlí domova, to by ale nebyl on, kdyby se do něčeho nepřimíchnul.
Vždycky byl děsně ukvapenej a tak dopadnul takhle, toužil bojovat ,tak to má.
Už od mala vyrůstal v horách a nežil tam sám, byl tam mezi svejma a všechno, co potřebovali, tak měli.
Horský kozy sou snadná kořist a zejména pokud je lovíte od mala, získáte potřebnou mrštnost a ste dost chytrý na to, abyste nechcípli hlady. Asi to byl taky důvod, proč přijmuli kozí lebku jako svůj znak. Často se toulal po lesích, divočina byla jeho domovem.
Erlogha ze snění vyrušilo prasknutí větvě, konečně ho přišli vystřídat a on si ještě na chvilku zaleze do stanu a zkusí si do rána pochrápat. "Du tě vystřídat" ozval se skřet a erlogh se odebral k odchodu. Už je tu několik měsíců a nebyl ještě užitečnější k ničemu jinýmu než aby ho posílali v noci na stráž. Moc z těch ostatních šťastlivců zatim nezná, i když pár z nich mu už v něčem poradilo nebo mu pomohlo, je jim za to vděčnej. Zatim se dostal jen do menších střetů a vždycky přežil né snad že by byl dobrej bojovník ale dával si bacha na kejhák a věděl kdy má dát ránu. Teď už byl ztahanej jak pes proto zalez do stanu a probudilo ho až raní troubení na roh a hlas velitele jeho grarku.
|
