Historie:Poslední nepřítel zachroptí a padne na zem, v ruce si drží obsah svých vnitřností, překvapeně se dívá na své zkrvavené ruce.
Unaveně si vytřel krev z očí a ruka s palicí klesla. Brodil se směsí krve a bahna, mezi mrtvolami. Krkavci se již slétli na pohřební hostinu. Ticho je přerušované jen jejich krákáním. Kolem leží rozeseté mrtvoly. Skřet vedle člověka, troll s elfem. Nad tím vším Grun. Stojí a vidí celou svoji jednotku rozsekanou. Nepláče, nelituje jich. Nikdy je neměl moc rád.
Ale byli jediní, koho znal.
Odešel.
Přitisknul se hlouběji do pukliny ve skále, kusem hadru zavazuje pálící rány. Hladí jizvy dávno zacelené a říká si..tak dávno, tak dávno. On nezapomíná.
Toulá se po horách.
Slyší řinkot zbraní.
Běží.
Znovu stojí nad hromadami pobitých nepřátel a vzpomínky se vracejí. Tentokrát ale není sám. Jsou dva. Dva skřeti. Ve dvou už se přežívá lépe.
Skupinka v zeleném stojí v kruhu. Biče dopadají na černou kůži chyceného skřeta. Nahlas se mu smějí a znovu a znovu ho sráží do bahna. Vytahují meče a chystají se ho dorazit
Z houští je sledují oči. Zní zvuk prasklého rohu který odumře v truchlivém stenu. Špičaté uši ho slyší. A slyší i dusot okovaných bot. A řinkot zbraní.
Skřetí hák se zapraštěním přistává na hlavě prvního otrokáře. Useknutá noha. Němý výkřik. Zlomené končetiny praští. Ten, jež byl byt se zavrčením popadá odhozenou zbraň a přidává se k boji.
Oči soustředěně sledují mladou laň podél šípu. Přenese váhu a s výdechem pouští tětivu luku. Pár posledních škubnutí a je po kořisti. Jásot. Svazují nohy řemenem, navlíkají na tyč a hází na ramena.Vrací se.
Vchází do malé kotliny. Kolem ohňů se pohybují postavy. Spravují zbroj, cvičí, odpočívají. Lovci vchází do tábora a vítají je pochvalné pokřiky. Z jeskyně vychází Grun s dushatarem. Prohlíží si své spolubojovníky.
Jednou, jednou jim to nandáme.