Svítá. Všichni spí na svých kožešinách, někteří zkřiví svůj ohyzdný obličej před vycházejícím sluncem, ale pak znovu usínají. Z ohniště se ještě slabě kouří, jak zbývající kusy polen doutnají. Hluboké ticho najednou přeruší silné, dunivé zvuky. Není to však jeden zvuk. Jak se to přibližuje, jakoby stovky dunivých zvuků souzní v jeden stejný pochodový tón. Postupně se probouzí celá tlupa, pak Gandros promluví na Mersose: "K sakru, co to je? Lovíme do noci, chytneme stejně hovno a pak ještě nás ráno budí takovejhle kravál!" Mezitím Mersos probudí pár kopancama ostatní, kteří nevrle vstanou a začnou se v silném ranním světle rozkoukávat. "Hele, radši se pojď podívat co to je. Nemám z toho dobrej pocit a zní to jak kdyby nás to tady mělo během chvilky zadupat do hlíny." Pak se otočí k ospalé bandě a zařve: "Vy ostatní po sobě ukliďte ten bordel a rozdělejte oheň! My se jdeme podívat, kdo tady na sebe tak moc upozorňuje." Pak se jen ušklíbl a s Gandrosem vyrazil do temného lesa, vstříc neznámým, pravidelným zvukům...
Když jsme doběhli na místo, slunko bylo už skoro nad našimi hlavami. To nás ale v tu chvíli nezajímalo, protože jsme byli překvapeni dlouhým, černým pásem, který se táhl přes kopce až k řece. Černá armáda. Armáda Mordoru. První promluvil Mersos: "Pche, zase se jenom někam táhne, tak ať si táhnou sami. Jo, ať táhnou! Minule nám taky naslibovali hory masa, a jak to dopadlo? Dostali jsme na prdel, tak to dopadlo! Kdo mi ještě někdy něco takovýho slíbí, toho do ní s radostí kopnu!" Ale Gandros se ohradil: "Tak ty hážeš šavli do mokřadu jo? To jim ani nepůjdeš pomoct? Stejně tu už nic není k žrádlu, alespoň zas bude zábava, a nevzpomínáš si jak dobře chutnali ti lidští červi, když jsme je po bojích žrali?" "Che! O dva míň nebo víc, to je jedno! Podívej se kolik jich je! Myslíš si že jim nějak jenom my dva pomůžeme?" "Ne, ale pořádně se nažerem! Po dlouhé době! Ostatní zatim necháme v táboře, a večer jim přineseme pár mrtvých, uvidíš že budou hltat jako hladoví psi!" "Jo, ale co když nás šupnou do první řady? Pak my budem žrádlo pro vlky!" "Přežili jsme kdecos, přežijeme teď!" Nakonec se Mersos znovu podíval na pochodující černý pás, a řekl: "No tak jo! Ale stejně zase vodlezeme s holou prdelí, na to dám krk!" Poté jsme se rozběhli směrem k černé armádě.
Netrvalo nám dlouho, než jsme dostihli první šiky skřetů, obzvláště proto, že nám šli téměř naproti. Celá armáda pochodovala směrem k našemu tábořišti, pak se ale stáčela dál, k jihu. "Hele, šéfe, další dva!" Jeden ze skřetů se ohlédl "Ha! Kde ste se tu vzali, špíny? Tak do řady, než vás budu muset spráskat!" K poledni jsme došli na místo. Tam jeden ze skřetů řekl Mersosovi: "Ty pudeš se mnou, mám pro tebe prácičku. Ty druhej, vezmi tenhle klacek a budeš v oddílu kopiníků. Támhle kovář ti pak dá hrot, samotným klackem toho moc neumlátíš."
Skřet vedl Mersose lesem, až došli k nějaké gondorské odpornosti. "Tohle jsme čmajzli jedné nedaleké hlídce, nic neříkali, tak jim to asi nevadilo. Chá! Sice skončili jako žrádlo pro pěchotu, ale to nevadí. Říkají tomu trebuchet, mě je to fuk, hlavní je že to umí házet šutráky a my se nemusíme zdržovat stavbou vlastního. Teďka je hlavní to dovést na místo. Jasný?" Pak tlupa skřetů zatlačila, a trebuchet se pomalu začal hrnout vpřed.
Mezitím Gandros už dávno stál v řadě řvoucích skřetů, kde se začínalo chýlit k prvnímu střetu. Z dálky přicházely armády trpaslíků, lidí, dokonce i několika elfů. Jeden ze skřetů hlasitě pořvával, načež mu odpovídala celá armáda hlasitým řevem. Napětí se stupňovalo, nepřátelé se blížili. Jakmile se přiblížili dostatečně blízko, skřet zařval hlasitý povel k útoku. Povykující skřeti se rozběhly vstříc smrti, vstříc svým nepřátelům. Vzápětí se rozběhl i šik kopiníků. "A je to tady! Do nich! Nešetřete je ani trochu, ale ať z nich taky něco zbyde na žrádlo!" První řada se o kopí roztříštila jako mořská vlna o útes, stejně dopadla i druhá a třetí řada. Kopiníci neúnavně postupovali, a hnali nepřátele před sebou jak stálo tupých volů. "Dobře skřeti! Postupujte! Bojujte! Bojujtee!!! Žádné slitování! Bijte je, lidské červy!"
Den postupoval, stejně tak jako skřetí armáda. Odpoledne jsme se zase setkali. Mersos stál u připraveného trebuchetu, kde ještě s několika dalšími skřety nabíjeli a stříleli po hradbách města. Jakmile dorazila armáda skřetů až k trebuchetu, jeden z velitelů zařval: "Skřeti! Jestli jim to jejich městečko chceme jaksepatří rozstřílet na maděru, musíme ubránit trebuchet za každou cenu! Zpátky ani krok! Jasný?" Zbývající armáda lidí, trpaslíků a elfů přišla v momentě, kdy potřetí jeden ze skřetů u trebuchetu hlasitě zařval: "Pálím!!!" Skřeti se začali radovat, když se šutrák vznesl do výše a tvrdě dopadl na hrady.
Když to viděla bílá armáda, s hněvem a prudkou nenávistí se rozběhla proti smějícím se skřetům. Za každou cenu chtěli město ubránit. Skřeti je dlouho drželi, ale nakonec se jim podařilo prolomit jedno křídlo! K sakru! Několik bojovníků se probojovalo až k trebuchetu, kde vybili skřety nabíjející trebuchet. Vítězně zakřičeli, ale jejich radost a naděje ihned zmizela, když obrátili svůj pohled ke zničenému městu. To v jejich srdcích rozpoutalo ještě větší hněv, a začali je hnát, jako skřeti předtím hnali je. Většina skřetů byla rozprášena, zbývající pluky se stáhli z bojiště. Boj sice temní prohráli, ale město leží v troskách. Plán vyšel.
Při dalším postupu lesem, kde jsme měli přepadnout další pluk lidských červů, se k nám blížil jakýsi stín. Armáda přestala pochodovat, a obrátila svůj zrak na přibližujícího se jezdce. Najednou jeden z velitelů zařval: "Nazgúl!" A celá armáda vzdala hold okamžitým padnutím na zem. Nazgúl přijel blíž k veliteli a něco mu řekl. Poté jeho kůň zlověstně zaržál a odcválal pryč. Jakmile se černý jezdec ztratil z dohledu, vstal velitel a zařval na armádu: "Tak špíny, vstávat! Máme důležitý úkol, a nazgúl mi nyní řekl, kudy se pohybuje ta gondorská sebranka, takže je jaksepatří přivítáme! Hehe!"
¨
Běželi jsme déle, než by skřet tři mrtvoly sežral, až jsme nakonec doběhli na místo. Tam velitel pokynem ruky zaťaté v pěst zastavil vojsko. "Tak, teďka pár skřetů co nedělaj tak velkej kravál půjde z boku a vběhne těm lidským červům rovnou do zad. Ale ne dřív než my je přepadneme, aby si vás nevšimli moc brzo! Jinak vás osobně stáhnu z kůže! Tak mazejte, mazejte!" Tlupa lehkoskřetů se rozběhla do lesních křovin, kde během chvilky zmizela. Kravál dělali i bez plechů, ale jak po nich velitel hodil šutr, pochopili že maj držet hubu. Mezitím se před námi začali z lesa vynořovat gondorští pěšáci, kteří se postupně formovali ve vojenský útvar. Skřeti se těm motajícím pitomcům smáli do té doby, než se všici gondořané konečně sestavili do řady. Propukl další střet. Boj byl docela vyvážený, dokud naše jednotka lehkoskřetů nezaútočila z boku. Roztrhala pravé křídlo jak vlk svou kořist a postupovala dál. Mnoho jich pomřelo, ale účinek to mělo. Na konci boje jsme slavili další vítězství.
Jakmile jsme se probojovali na velkou pláň, kde se schylovalo k dalšímu střetu, zahlédli jsme černého jezdce, jak pronásleduje bílého jezdce. Gandalf! Ta prašivá čarodějná krysa! Tolik problémů už nadělal, a teďka ho nazgúl prohání jak vyžrané prase před porážkou! Takový pohled se jen tak nenaskytne! Je jasné že máme již vítězství v malíčku! Bojů nás čekalo ještě hodně, a to jak na pláních, tak na mostu, v průsmyku, v lese. Nakonec jsme zjistili, že ten čarodějíček ukradl Prsten moci a ujel našemu pronásledovateli! Taková příležitost! Proč! Ale co už! Naklepeme nepřátelům i bez Saurona! A třeba jednou přijde den, kdy znova temnota ovládne tuto zemi. ZA MORDOR! ZA TEMNOTU! SHAUK! SHAUK! SHAUKURZUM ANA SAPAT!!!
![::]](./images/smilies/orc12.gif "úsměv")
