|
Krvavý kotouč velkého Aan vycházel za Šedými horami.
Z mlhavého rána, posledního v tak dlouhé zimě, vyšla na pláně skupina různorodých postav. Skřeti, goblini i horalové. Hlad a zoufalství a smůla ve válkách je pronásledovala jako stín, ničila tuhle sebranku. Zima utvořila tuhle bandu různorodých špinavců, kteří pohrdali jeden druhým a donutila je spolupracovat. Jednoho po druhém si brala smrt slabé krysy, až zbyla jen hrstka. Nyní se rozhodli jít dál jako kmen s požehnáním divoké přírody a frumi, které ctí nadevše.
V kopcích, kterými vede kupecká stezka, se kodrcá vůz. Před ním na cestě leží mrtvola. Ochránci karavany se vrhnou k mrtvole, ale ze zálohy vyletí šípy, kterou překvapenou ochranku pošlou k zemi. V tu chvíli se zvedá zdánlivá gobliní mrtvola a dýkou bodá do těch, co přežili. Jagernaut se zasměje jako šílenec a další vrhací dýkou přišpendluje kupce k vozu. Ostatní čekající v záloze se vrhnou na kořist ve voze. Když se probírají zbožím, uslyší řinčení zbrojí. Tentokrát jsou překvapení oni, obklíčení přesilou padají k zemi a zem zalévá jejich krev. Jen tři se zvládnou probít a utéct.
Hlad drtí dál těla i mysl, ale my žijeme. Žereme krysy a střílíme veverky. Útočí na nás cizí kmeny, kterým děláme škodnou. Už se nenecháme zaskočit. Jsme stíny noci, záškodníci a mrštní zmetci.
Goblin Jagernaut, dushatar Alaghai a horal Froggall.
|
