Cairo
Cairo
Zvuk bubnů střídavě sílí a slábne, vtahuje mě a zase mě pouští. Rytmus se přizpůsobuje tepu mé krve, zcela mě drží, zní stále hlasitěji, pomalu se kolem mě zvedá, až buší v mém srdci a kostech a stává se vším, co jsem s to cítit, tlačí mě nazpět, pryč do nekonečné husté tmy, která, jak vím, čeká hned za mnou. Poté téměř ustává, ztišuje se, jako by se buben ode mne vzdaloval, a já zjišťuji, že vklouzávám opět do zmítajících se svalů svého fyzického těla, do této křečí zkroucené, chladné formy, kterou rozpoznávám jako svou, která bezmyšlenkovitě tančí a nechávám se unášet pulzující vlnou.
Re: Cairo
Erlish wrote:Moc pěkný, příběh se naprosto liší od ostaních tady, ale přesto naprosto super. Moc dobrá inspirace
Děkuju za podporu, jsem víc šaman, než bojovník!
A pro ty, co nečetli, tak tohle je taky něco o mně . . . (původně uveřejněno ve "výpravách snů"):
Toho sychravého podzimního rána jsme provedli rychlý bojový rituál
a bohové nám požehnali prvníma sněhovýma vločkama. Nedočkavá
armáda se v okamžiku rozběhla proti nepříteli sešikovanému na
protějším kopci. Já vyšla rozvážnou chůzí jako poslední, až
poté, co jsem se opravdu přesvědčila, že jsou nám bohové nakloněni.
Ostatně bojová vřava není nic pro mě.
Vlna našich odvážných válečníků smetla nepřítele a já kráčím
bitevním polem.
Zakopávám o mrtvoly a padám na zem nasáklou krví. Uzdravuji lehká
zranění a těm, kterým už pomoci nemohu, alespoň udávám směr
k věčné temnotě, ze které se znovu zrodí.
