Registrován: úte 02. pro 2008 12:13:20 Příspěvky: 13
|
------------------------------------------------
Já Urukii. Zplozen v zemi stínu jsem, bez nebe a života. Dlouhá léta prožil jsem tam v prachu kobek.Temnota a nenávist zaplnila mou duši. Jen občasné návštěvy v ůžasných kovárnách této země, naplňovaly moje srdce radostí. Začal jsem milovat kov a jeho přetváření. Má duše se velice raduje jen když mé černé pracky něco stvoří, či vrazí čepel do břicha nepřítele.
Raději stojím ve stínu a pozoruji svět kolem sebe, nepletu se do věcí jiných tvorů ani do jejich úradků. Však běda tomu kdo se pokusí zlým záměrem zkřížit moji cestu...krutě za to zaplatí. Nevyhledávám společnost neznámých tvorů, věřím jen sám sobě a své zbrani.
Mnoho zim jsem již viděl, však moje tělo i duše v plné síle je.....jen vlas se barví do bíla.
Jak jsem řek miluji jen "kov a krev" . Když černá šavle ve vaší ruce rozetne tuhé maso, cítíte jak čepel projíždí svalovinou a šlachou až narazí na kost. Druhou rychlou ránu nevydrží, to opojné křupnutí kosti cítíte hluboko v srdci, z těla duše uniká , odchází kam patří...... Zažil jsem mnoho válečných tažení a výpadů z Černé země. Bolest, strach a spalující nenávist trávící mou duši ...oko v mé mysli a ve snech.
Na své cestě jsem se spřátelil s urukem Rajášem, který mne přivedl k ohništi podivné tlupy vyvrhelů a zjevů. Však jejich mysl byla pokřivená, stejně jako má. Proto s touto bandou nuzáků putujem, pijeme a krvácíme v boji společně. Jsme otroci.....Snaga.
Cesta se mění a uruk neví co ho čeká za dalším kopcem. Proto i moje cesta se změnila .... mnoho nás bylo co prchlo ze služeb Oka ... v poslední bitvě byl náš Sark rozdrcen ...uprchli jsme do divočiny a oko nás ztratilo z dohledu,možná zmizelo, možná nás nehledalo. Vypráví se, že jsme válku prohráli, nevím a nezajmá mě to.
Divočina nás však přijala jako krutá matka.
Ukázala nám jak moc naši rasu nenávidí, za svou ochranu jsme zaplatili mnoho duší. Bažiny, jedovatí červáci, hadi a dravá zvěř si vybrala mnoho obětí. Naučil jsem se divočinu respektovat, snažím se jí porozumnět, mé špinavé pracky začaly tvořit věci z kostí, kůže, dřeva.... mé srdce se opět raduje.
Šaman měl mnoho práce aby usmířil duchy sídlící v této pustině...mnoho krve bylo prolito na oltář.
Šamani ztratili bohy, našli si nové .....říkají jim Frumi...... možná v těchto krajích jsou Frumi mocní ......... já však věřím v duchy divočiny, cítím je kolem sebe.
Oko nás ztratilo z dohledu ............možná...........................Možná Frumi plane stejným ohněm jako Oko .
V poslední době nemohu spát ...více než dříve.... ve snech jsem viděl planoucí oko bez víčka .....upíralo na nás svůj zrak.
V mé mysli stále pálí jizva po oku něco se blíží.........cítím to .....otrok bude navždy otrokem .
-----------------------------------
_________________ Morgrim Šklíba
Naposledy upravil Morgrim dne úte 09. srp 2011 13:20:14, celkově upraveno 10
|
|