NA ÚPATÍ HOR A BITVA ZA KRÁLE A PROTI KRÁLI XI
Jak Farmak řekla, tak se stalo. I vykročí tak na cestu dlouhou a úmornou, až sejdou na úpatí jedné z hor. Vybrali si nečas na svou cestu. Frumi jim příliš nepřejí a Farmak je zoufale žádá, aby je v pořádku nechali odejít z hor. Snad ji zprvu pro její lež neslyší, snad na ni na chvíli zapomněli. Je zima a často se stane, že tam sníh se uvolní, tu led popraská a protrhne se, aby pohřbil někoho z nich pod vodou. Cestou narazí na několik vesnic, které vydrancovány a zpustošeny jsou, když jimi skupina projde. Čím nížeji jdou, tím více vesnic potkávají a tím méně je zima trápí, když jejich hladové zbraně a touhy získají, co chtějí. Krev, zděšení a křik svých obětí.
Dojdou na úpatí hor. Vidí zde mnoho života. Tedy nížina je zřejmě bohatší, ale i zde je hojnosti více, než-li v okolí jejich osady. Když zastaví se na menší odpočinek, aby migataar mohla rány jejich a omrzliny ošetřit a dodat jim síly, uvidí jiné skřetí bytosti. Farmak a velitel zbystří a hned se jim představí. I nabídnou našim poutníkům na jejich prosbu skrýš a přístřeší v ležení tábora Grumpovy hordy. Jsou tam však i skřeti jiní. Různé klany z různých míst.
Zde Farmak setká se se skřetem, co její znamení pozná, však neví odkud. To zajisté mu Frumi vnukli. Navečeří se ještě ze zbytků, co jim zůstaly po krvavém běsnění ve vesnicích. Tu usadí se k ohni jednomu, kde jiní moudřejší a zkušenější dushataari sedí, dozví se Ashen i Farmak pravidla tohoto světa z jejich úst a i z úst atamanů. Zde každý má území své. Když je však třeba, klany se spojí, by pod vlajkou sjednocených klanů a kmenů bojovali bok po boku. I uděleno malé území jim je. Avšak pod podmínkou přítomnosti na bitvách potřebných pro skřetí populaci, ať už budou zavoláni či nikoliv. Prý se k bitvě schyluje i nyní a za pár dní bude třeba každé pomoci, včetně té od RakTaarbami.
Ještě než ku spánku se uloží, domluví se Farmak s Ashenem. Vyšlou skupinu, mezi nimi i Sardara a Punkensteina, by se vrátili do osady a přivedli všechny níže, do této vrchoviny, na malé území, jež jim bylo přiděleno, a tak mohli založit zde svou novou osadu. Ti, opojeni úspěchem zde, se hned zrána, po nerušeném odpočinku, vydají zpět do krutých, strmých hor. Než však opustí ležení, vyběhne za nimi Farmak se spoustou míšků a žádostí, by ji přinesli od každé byliny trochu z její jeskyně v Osadě. Pak jim popřeje šťastnou cestu a sdělí jim, že Frumi je již na cestě ochrání. Na její tváři možno zřít vyčerpání, když svýma rudýma očima sleduje odcházející skřety. Celou noc podávala na obětní oltář obětiny všeho druhu, pronášela zaříkávadla a úpěnlivě prosila Frumi o odpověď. Ti mlčeli. Cítila jejich vztek. A cítí ho i nyní, když pozoruje odcházející skupinu skřetů. Ví, že něco udělala špatně. A tak po několik dní je zavřena ve své malé obřadní místnosti, kde v transu a opojení prosí velké Frumi o jejich zjevení. Byla již odhodlána obětovat i sebe sama, když jí konečně Frumi seslali vizi, promluvili. Tu viděla, co svým odchodem způsobila. Tím, že udělala něco, co po ní Frumi nechtěli, změnila poslání a opustila Osadu, je rozezlila. Snad kdyby tam zůstala, neviděla by co nyní. Osadu plnou mrtvých polovičních skřetích těl včetně náčelníkova. I vyčerpaně klesne na zem a její tělo se ještě třese, když ze své chyby poučuje se. Frumi usoudí, že se tato dushataarka poučila ze své chyby a dopřejí ji na chvilku klid. Farmak zaslíbí Frumi svou poslušnost, o kterou se dělí Frumi s náčelníkem, než na chvilku ztratí vědomí. Když probere se, časem neplýtvá, vydá se za Ashenem. Vstoupí do jeho stanu bez varování.
"Tvé přání bude splněno. Náčelník je mrtev," sdělí mu a pohled plný vzdoru proti Ashenovi opadne, "nyní jste mým pánem Vy a mocní Frumi." Ashen se vítězoslavně usměje. Než však stačí cokoliv udělat, Farmak se ukloní a odejde z jeho stanu. Lehne si na své místo a usne. Musí načerpat síly na další den, kdy bitvy budou vedeny pod velením Grumpa.
Hned ráno je zbytek Taarbami nastoupen spolu s ostatními skřety. Vrčící, dychtící po boji, krvi a čerstvém masu. Farmak podpoří jejich bojechtivost obřadem, který vykonala časně z rána, když mnozí ještě spali doufajíce, že si Frumi získá na svou stranu.
Začnou nelítostné boje. Nejprve dostanou tip, že jakýsi král bude procházet po cestě kolem nich. Tak ukryli se skřeti do skrýše a vyčkávali. Náhle uslyšeli bojový křik nelidí. I vydali se tím směrem, by jim dopomohli k vítězství a sami si urvali kus kořisti. Odvaha, bojechtivost a chtíč po křiku nepřátel je veliký, ale nepřátel je příliš mnoho. Přesto mnozí ukojí svou žízeň po čerstvém masu. I když jich spousta padne. Ti další přežijí, když se v labyrintu ukáže jejich válečnický um a některé bitvy vyhrají. Uřezávají těm lidským tvorům hlavy a končetiny. Nastane krvavá vřava a řežba. I když byl hněv Frumi zažehnám včas, nebyli nakloněni vítězství ve prospěch skřetstva. Migataar některé zachránila, jiným musela vnitřnosti z těla vyrvat, by netrápili se více. Sám dobrý ushataar Bobr byl zraněn v tomto drsném boji. Nakonec byl nalezen poklad, z něhož každý chtěl svůj kus, včetně nelidí a lidské rasy. Přesto, že byla prolomena lidská první řada s pikenýry, ukořistili zlata více. Avšak síly statečným ushataarům na straně zla, temna, docházely. Celu dobu ve sněhu brodili se, v tomto nejkrutějším období zimy. Tak sebrali se a pomalu z bojiště mizeli spolu s válečnými kořistmi, kterých přes to všechno nebylo až tak málo. Zbytky rozdrcené Grumpovy družiny vrátily se na svá území, do svých osad a vesnic, do klanů a kmenů, kam patří. Na Taarbami, kteří bitvy přežili, v jejich novém území již čekají skřeti z jejich řad, jenž vysláni do vysokých hor byli, a s nimi zbytek skřetů z Osady.
(pokračování příště)
|