|
Má duše, bez tvaru a směru bloudila po planinách. Doputoval jsem až kamsi na jih, kde velcí válečníci plení svá teritoria. Tam jsem zavětřil pach vlastní krve. Šel jsem, netrvalo dlouho a má bloudící duše nabrala konečně směr. Dny plynuly a já došel k cíli a zároveň počátku... Nalezl jsem velkého a zkušeného bojovníka, Ogara, poznal mne, já si ho nepamatuji, byl stejného kmene, byl silný, byl zručný. Viděl ve mě naději pro severní klany a začal mne učit. Já jsem tak nalezl směr, cestu boje, duše mi zčernala, charakter se pokřivil, hněv jsem v sobě nedusil, ale vybíjel na těch psech, na špiclouchých ubožácích a podsaditých pajzlech. Často jsem byl na pokraji smrti. Od svého učitele jsem předčasně a nerozvážně utekl, byl jsem tak odkázán sám na sebe, stal jsem se lovcem to mi bylo nejbližší. Vracel jsem se tam, odkud jsem přivandroval na rodný sever. Zdejší kmeny byly příliš slabé, nevrátil jsem se tedy ke svému kmeni, ale čekal jsem několik dlouhých let ve své díře, dokud jsem nenarazil na své druhy při lovu. Byly stejní vyvrženci, jako já bylo nás již dost, začali jsme od začátku, umění boje a řemesla jsme si osvojovali a dodnes osvojujeme od začátku. Stále sílíme, naše zbraně se lepší, jsme nebezpeční, rozum mrštnější než samotná čepel, bojujeme lstí, svorně bok po boku, mnohokrát jsme unikli konci, někdy i bez boje, jsme prohnilí. Vzpíráme se vší nadvládě, duchem zůstaneme svobodní, jako kdysi...
Postava:
Jméno: Humruk
Rasa: Copak jsem antropolog!?
Charakteristika: Lenost, nebývalá nenažranost, nechutnost, lstivost...
Zbraně: kuše, řemdih, spatha/gladius, kopí
Zbroj: prošívka, lehký hadry, kůže
Realita:
jméno: Boris
věk: 19
_________________
Ten, kdož kráčí ve výšinách...
Naposledy upravil Garnel-Lobster dne sob 22. led 2011 11:00:20, celkově upraveno 11
|
