Už je to dávno, kdy jsem po velikém vítězství pod horou opustil Mrchy a odtáhl s kořistí na jih. Léta jsem pelešil a jen občas vyprášil skříťatům kožichy. Avšak i na jih se donesly zvěsti o velkých změnách, Shizunk je prý kdesi v horách a Mrchy vede jakýsi Wiris. Vydal jsem se zpět na sever, skutečnost byla daleko horší než zvěsti. Výhně vyhasly, kovárna zpustla a špína zalezla do hlubin temnot. Chtěl jsem zase odejít, vrátit se zpátky na jih a u ohně vzpomínat na dávno zašlou slávu. Ještě jsem se naposledy prošel po tom místě kde čpěla síra a duněly údery kladiva. U výhně ležela helma, přesně tam kde jsem ji kdysi nechal, skoro dokončená, chyběl jen malý kousek, pár úderů kladivem...
Zaslechl jsem známé šouravé kroky, od východu přichází stará skřetice, se kterou jsem kdysi bok po boku bojoval při těžkých bojích v divočině.Přináší zprávu o Shizunkovi, netoulá se někde v horách, aby se dostal z věčné kocoviny, ale byl těžce raněn v bitvě pod horou. Asi již nikdy nezdvihne zbraň a nepovede nás do bitvy. Ostatní mrchy se stejně jako zbytek Troqusharských vojsk rozprchly po té pohromě pod Horou. Wiris velel už jen pár skříťatům. Klan byl téměř rozprášen.
Chvíli jsem jen neartikulovaně řval, Shizunka málem zabili a místo abychom uspořádali trestnou výpravu, krčíme se ve stínech a lovíme krysy. I kdybych u toho měl chcípnout, tak si dojdu pro hlavu toho bídáka, co ranil našeho Grata a narazím mu ji na kůl před kovárnou! "Jdi a svolej celý klan! Až na jaře roztaje průsmyk, projdeme jím na druhou stranu hor a nenecháme tam kámen na kameni.
|