Nevím, kam májí namířeno…Nevím, za čím se ženou tak rychle… Je mlha není vidět, prší a slyším, jak mi kapky deště cinkají o krempu a jak Vůdce za mnou práská bičem. V blátě se jde dost mizerně a já jsem už dost ztrhaný, nejsem zvyklý urazit takovouto vzdálenosti bez přestávky, bez jídla a bez pití. Ti skřeti mě sebrali cestou… Vyzbrojili mě, dali mi do ruky šavli a kopli mě do řady. A ted se ženu za bůhví čím. Konečně je to tady, konečně jsme se zastavili a hnací důstojník dává rozkaz k rozdělání tábora. Když jsme se usadili, dostali jsme nažrat – plesnivý chleba, vodu a játra když jsem se nacpal, šel jsem si lehnout - všechno mě bolelo potom, co jsme ušli takovou dálku. Probouzí mě kouř, rozhlížím se kolem a vidím jak ostatní žerou , všude to vonělo všelijakým kořením. Když sem vylezl ze stanu, šel jsem si něco ulovit, abych měl dát co do huby. Lov netrval dlouho, stačí vědět jak nato. Přitáhl jsem do tábora pár zajícu. Stáhnul jsem je z kůže, napíchl na klacek a začal jsem je opékat. Když sem se najedl, šel jsem ke kováři, aby mi nabrousil moji šavli. Chtěl však něco na oplátku, dal jsem mu tedy pár vydělaných kuží a kostěný náhrdelník. Líbil se mu, byl spokojen. Potom, co má čepel byla znovu ostrá, šel jsem se projít po táboře a uviděl jsem, jak naši zvědové přitáhli člověka, obličej měl celý od bláta, nejspíše jak ho táhli za nohy. Hodili ho před stan našeho Vůdce. Mučil ho tak dlouho, dokud mu neřekl, co chtěl vědět. Pak ho vyhodil ze stanu a ostatní skřeti ho umlátili. Potom jej sežrali. Hezká podívaná, bavil jsem se. Ze stanu vůdce vystoupil Šaman hůl mu zdobily dvě lebky a pravil ,,Den na západ je konvoj, který stojí za přepadnutí.“A tak Vůdce vydal rozkaz k přesunutí. Rychle jsme se začali oblékat do zbrojí. Hodil jsem na sebe prošívanici a klobouk, když v tom jsme rychle vyrazili. Ještěže na sobě nemám žádné plechy, jinak bych se asi už válel v blátě. Cesta je dost obtížná - ženem se tak rychle, jak to jen jde, protože oni jsou naše kořist … A když jsme dorazili k místu, kudy měl konvoj projet, schovali jsme se v hustém hvozdu. Je tma v dálce vidím světla pochodní … Už jdou... Adrenalin stoupá… Už dlouho jsem nikoho nezabil... Pevně v ruce držím šavli a netrpělivě vyčkávám... Toužim po krvi. Už jsou tady, konvoj je ozbrojen, je jich dost. Aspoň to bude pořádná mela…A pak… Shabrak, je to tady! Rozebíhám se s mocným kříkem a s napřaženou rukou … Střet… Nárazy železa… Štíty praskají… Uhnul jsem letícímu šípu – klika! Běžím dál, vykrývám ránu sekyrou a provádím rychlý výpad probodl jsem mu hruď... Sakra, šavle nejde vytáhnout…Sbírám kopí a bodám do všech okolo sebe, je to nádherný pocit jak všichni okolo padají, miluji to, je to můj život! Po několika minutách šlyším Vůdce křičí Fitum! Kříčím sním a několik dalších se k nám přidává, konvoj je náš! Bylo jich dost, nás bylo víc. Moc nás nezbylo, aspoň toho bude víc pro mě…Teď si budem žít! Muhehehehe!
Obrali jsme mrtvé… vzali jsme vše co šlo a uprchli do hor… Z mnoha skřetů nás zbyla hrstka. Aby jsme přežili museli jsme držet pohromadě. Zabíjeli jsme společně,dělili jsme se o kořist a jeden druhému jsme kryli záda. A tak jsme postupem času založili klan Fimurzi.
Toulali jsme se po horách, ve hvozdech a zabíjeli a drancovali jsme co nám přišlo pod nohy..
Bylo nás víc a víc…Přicházeli noví skřeti…ty jsem já ale moc nemusel... Uplynul nějaký čas a já už je nemohl snést.. Měl jsem rád starou gardu ale tihle nováčci mě srali.
Zima se blížila ke konci a když roztál sníh a mrazy ustoupili, odešel jsem pryč. Už to nebylo co to bývalo..
Přespával jsem v jeskyních a lovil zvěř.. Neměl jsem se špatně.. Jednoho dne jsem se toulal po lesích až jsem došel k potoku kde sem se zastavil abych se napil…
Hnus!
Nedalo se to pít…tak hnusnou vodu sem v dršce ještě neměl.. Když sem odklonil vysoký rákos a uviděl sem mrtvolu která byla na dva kroky ode mě.
Bože to byl smrad!
Sebral jsem si věci a šel jsem podél potoka na sever. Začalo se stmívat a tak jsem si rozdělal oheň a dojídal jsem poslední kusy chleba..co jsem u sebe měl..Šel jsem spát
V noci mě probudily hlasy... Sedám si a rozhlížím se kolem sebe s dýkou v ruce jenom slyšiny.? Nevím… Oheň ještě nezhasl.. Divný.. Už několik hodin jsem nepřikládal a foukal docela silný vítr.. Když se oheň rozhořel do mé výšky, slyšel jsem hlasy v mé hlavě…Už zase.. díval jsem se do ohně..a poslouchal jsem je co mi říkají…
Byli to Frumi…zjevili se mi v ohni..
Že mě prý čeká veliká bitva ve které zmasakrujeme své nepřátelé…My ?...Kdo my…?...No uvidíme.Ať mě Frumi ukáží směr.…Půjdu dál a uvidíme co se bude dít…Už se na to těším…. (Checht)
Jméno:Gahak Bydliště:Sokoleč Klan:Dhurz Satum Dávám přednost:Kopí,štítu a krátkému meči. Mám rád:Laskání pupíku a tvrdý boj Nemám rád:Prázdnou lahev
Přílohy: |
Fotografie0163.jpg [ 47.47 KiB | Zobrazeno 22712 krát ]
|
Fotografie0158.jpg [ 82.57 KiB | Zobrazeno 22712 krát ]
|
Fotografie0157.jpg [ 82.75 KiB | Zobrazeno 22712 krát ]
|
_________________ Svět ovládnou pampelišky.Vy tomu možná nevěříte ale já to tam znám.
Naposledy upravil Gahak dne ned 01. pro 2013 20:19:15, celkově upraveno 5
|