Jméno: žemle
Pocházím z úpatí hor, které leží asi sto mil severně od Ered Mithrin. Nejsou příliš velké, popravdě po tom, co jsem už viděl mi připadají opravdu malé. Jak jim říkají bělokožci nevím, ale my je nazýváme Frushkul. Narodil jsem se téměř před desíti lety velké Matce a vychováván jsem byl spolu s ostatními skřety tak, abychom mohli jednou stanout po boku bojovníků z našeho Klanu. Výchova byla tvrdá, nikomu nebylo nic odpuštěno, ti slabí zemřeli. Učili nás vše, co potřebujeme. Od lovu, přes boj až po základní vyrábění zbraní, zbrojí a nástrojů. Někteří se stali kováři, jeden se stal učedníkem našeho dushatâr a my ostatní jsme se stali bojovníky.
Když mi bylo osm, podle tradice jsem opustil Klan a vydal jsem se na dvouroční osamocené putování. Každý, kdo se chce stát plnohodnotným členem Klanu musí tuto cestu podstoupit. Když se vrátí živý, je přijat jako ushatar. Tato zkouška prověří, zda je skřet dostatečně silný, samostatný, zručný a podlý na to, aby byl přínosem pro Klan.
Mé putování brzy skončí, protože jsem na cestě už téměř dva roky. Za tu dobu jsem stačil projít velkou část BOTu a viděl jsem mnohé. Na počátku jsem se vydal na jihozápad směrem ke Carn Dûm a pak jsem zamířil podél hor ke Gundabadu. Poté jsem pokračoval podél Mlžných hor na jih, ale ne vždy jsem se držel blízko hor. Došel jsem až ke kraji Temného hvozdu, vkročit do něj jsem se ovšem neodvážil, ze stromů tak velkých a hlubokých mám strach. Došel jsem téměř až k branám Morie. Držel jsem se ale dál, protože podle po pověstí tam vládne Ghaashug.
Někde severně od Morie jsem přešel hory na jejich západní stranu a podél nich jsem se vydal na sever. Mám v plánu dojít až ke Carn Dûm, tentokrát z opačné strany. No a poté už cestu ke svému Klanu znám. Snad Frumi zůstane při mně a já se nakonec vrátím.
Za své putování jsem prošel mnoha šarvátkami, většinou skřeti zabíjeli skřety, a několika většími bitvami. Měl jsem možnost stát po boku mocným bojovníkům ze Snagy, KRUXu, UjakRogtar nebo Angmarských, bojoval jsem s válečníky z Goblinzzz of Moryja stejně jako proti nim. Poznal jsem kovářské umění Thoradina Anghatar či umění spousty dalších skřetů ve výrobě prakticky čehokoliv.
Zjistil jsem, jakou k nám chovají nenávist bělokožci a je jedno jací jsou. Ať je to shra, illid nebo shakutarbik, všichni nás nenávidí a já nenávidím je. Mnoho jsem jich pobil nebo zmrzačil, ve vřavě se rány rozdávají samy… útočím na rameno, i když má plátové nárameníky, s tou rukou už nepohne, rozhodně ne do konce svého života. Je vyveden z rovnováhy a paralyzován bolestí, je jednoduché ho dorazit. Rozdávám další z mnoha úderů na nechráněnou hlavu, lebka nemá šanci obstát a praská, čepel projíždí skrz ní až do mozku, nepřítel se svalí na zem a chvíli sebou ještě škube, meč mi ale zůstal zaklíněn v lebce a nejde vytrhnout, rychle hledám jinou zbraň,... Taková je bitva. Rychlá, živelná, dokonalá.
Stál jsem proti bojovným Žoldákům nebo mocným Ascheronům. Naučil jsem se svého nepřítele respektovat, ale nikdy ne litovat. Všichni bělokožci totiž jednoho dne padnou, protože dříve či později povstane nový Temný pán a povede nás k vítězství.
Hráč Věk: 18 Škola: Gympl Koníčky: Stolní tenis, lyže, historický šerm (teprve 3. rok, německo, jedenapůlruč) Co rád: Rock, Metal, medovinu, dobrý jídlo a dobrýho spolubojovníka po boku Co nerad: Paroubka, barbíny, šampóny a mlíko
_________________ Svět je jeden velký otvírák na pivo.
Naposledy upravil žemle dne pon 13. zář 2010 20:23:23, celkově upraveno 1
|