|
BPA 2007 doksy
Přišli jsme. Olověná obloha hořela barvou ohňů plápolajících na planině. Stovky světel, jako oči šelem upřeně se dívajících na kořist. Hladové sinalé ruce natahující se po bohatství, propadlé tváře se škleby touhy po zlatě. Rivalita úskočnost a zrada. Sestry hrající kostky nad olovněnou oblohou. Při každém hodu spadne dolů blesk, a ozáří tisíce černých postav na planině pod ní.
Postavy pohublé i silné, různě mrzačené i šlachovité. V černých zbrojích se zjizvenými tvářemi hladovějíc po boji a bohatství.Tvořící mohutný dav. Dav který temně bzučí, a pomalu se rozevírá, a pohlcuje nás do svých útrob. Stali jsme se jeho součástí, stali jsme se jeho nástrojem. Jeho mysl a jeho vůle byla i naší. Jeho touha byla nám vlastní. Jeho žízeň jsme pojili, jeho chtíč naplňovali. Ten největší nás ale ještě čeká. Osaměle se tyčící na hoře. Mohutná děsivá pevnost bez slabiny. Čeká nás bezesná noc plná příprav. Je mnoho práce a tučná odměna když to klapne.
Začalo pršet. Dnes se nikdo nevyspí, nikdo nenabere mnoho sil. Všichni budou snít, krutě snít o zlaté záři pod horou.
Raní kocovina po třpytivém snu byla nesnesitelná. Nikdo nedokázal zahnat hlad co nás týral a žízeň co nás trýznila. Jako by sama zem kolem Osamělé hory z nás vysávala život. Ovšem země v tom prsty neměla, byl to jen nicotný kov. Kov co se třpytí a nedává spát. Jeho cinkání nám zní v uších. Šílíme.
Dav se pomalu rozhýbal. Bylo slyšet volání rohů a dunění bubnů. Pochodový zpěv se nesl řadami černých zbroj,í mohutně řinčících jako chitinový krunýř hřbitovního brouka, který následuje smrt. Kdo ví, třeba smrt následuje jeho.
Jako najatí velitelé chrlíme na tu lůzu rozkazy, avšak ta se jen stěží poddává novým pánům. Proto přišli na řeč biče a slib cukru v podobě vyplenění nedaleké vesnice. To byla slušná odměna na rány hordy pod naším velením. Ta se bavila, spokojeně vraždila. pálila a drancovala co se dalo. Křik žen při znásilňování, doprovázelo skučení čerstvě poražených zvířat, napůl ještě živých, když jim už skřeti trhali maso a pili krev.
Snaga v doprovodu pár dalších se vydala na průzkum okolí. Vybrali si několik nejsilnějších vrků a vydali se do blízkého lesa. Nebyl to les z jakého pocházeli, tento vrhal divné stíny. Tančící stíny, snad duchové, snad přeludy. NE ELFOVÉ!!!! Útok!!!
Bezhlavě sjme se vrhli mezi stromy a naše šavle hladověli po elfí krvi. Protivníci se ztráceli a znovu objevovali, jak sem jim zachtělo. Byli jak otravný hmyz. A hmyz se má rozdrtit. Naše černé šavle se zakusovali do jejich a urputný souboj započal. Tady vládla zběsilost a vyhrál ten nejzběsilejší. Klan byl nejzběsilejší, a tak tanečníci nakonec ustoupili a několik jich dokonce padlo. Dobré vítězství kdyby to nebyl jen předvoj. A tak jsme se vrátili se k bavící se hordě a nabídli ji skutečného protivníka, než jen bandu smradlavých vesničanů a uřvaných ženských. A horda to radostně přijala, krvežíznivě bojovala a nakonec vyhrála.
Opiti vítězstvím jsme se nakonec vrátili do provizorní pevnosti. Hodovali jsme na mrtvolách nepřátel. Byli jsem pyšní a nechali jsme se zaskočit. Když se nepřítel objevil před valy nezbylo už moc času na probuzení ožralých spolubojovníků. Postavili jsem nutnou obranu a utekli zadním vchodem. Chvíli jsme se plahočili pustinou a přespávali po opuštěných hláskách. Po návratu jsem zjistili, že většina našich bojovníků udělala totéž co my. Bílým toho moc co zabít a ukrást ve věži nezbylo, a tak sem se přehordili a vydali se znovu plundrovat okolní kraj. Dařilo se nám, a tvářili jsme se jako klíště v prdeli místním pánům, co jen pije a pije, a pán ne a ne ho vyškrábnout nehtem ze své řitě. Nabývali jsem na síle a tak přišel čas na PAST.
Oni tančí, my běžíme, nepozorovaně a rychle se zprávami ke spojencům. Načasování musí být přesné.
Když nepřítel bušil do naší brány okovanou pěstí a mi hrdě vzdorovali ale ustupovali, netušil ještě nic o naši síle. Byla to jeho chyba, jeho pyšnost, stejně jako předtím naše. Mohutný útok z obou stran se vrhl do boku bílého voje a zakousl se jak hladový pes. Z mohutným jásotem jsem i mi vyrazili bránu proti dobyvačnému bastardovi a spojenectví nadřazených ras jsme rozdrtili jak šneka okovanou botou. Jen to křuplo.
Jásot, válka, krev a bitevní šílenství slavili triumf a velitelé se toho snažili využít. Začal velký šturm. Černý pochod. Temný mor. Pohroma se prokousávala krajinou od věže k věži. Byl to slastný pocti plný boje krve a kořisti. Velký šturm, černý pochod vítězil a ničil co se dalo.
„Bastardi líný, já vám dám, bušte na tu bránu pořádně!“ Prááásk! No vidíte že to de, štíty dopředu.
„Co se tady děje proč nepostupujeme“
„Prolomili jsme bránu pane, ale brání se tvrdě, nechtějí ustoupit.“
„Červ,e to všechno musíme odedřít sami?Snaga dopředu! Uhni zmetku!“
Pod mohutným náporem železných paží a okovaných štítů, se na jedné straně řada prolomila. Do boku a do zad udatným válečníkům se zasekla černá horda v čele se Snagou.
Pevnost padla.
A nebyla poslední padli všechny. Opojeni vítězstvím jsme si užívali kořisti. Vysmívali se smrti a bohů. Cítili jsme se jako bohové. Alkohol tekl proudem, hromadně se vraždilo a znásilňovalo. Nikdo ale nepřinesl oběti pro temno. Byli jsem moc pyšní, až příliš pyšní. Vítězství znavuje ožralý a unavení jsem popadli do kožešin buď z kusem masa, zlatem či otrokyní. Probuzení nás degradovalo z bohů zpět na vojáky. Nepřátelské jednotky se přes noc zformovaly a vrhly se na nás. Co dodat, snad jen, že jatka netrvala dlouho. Klan začal pomalu opouštět hordu. Kličkoval bojištěm a bral si životy druhých, kde se dalo, avšak vlastní všanc nedával. Když se dostal k lesu, prchal zpátky na jih. Tučnou část kořisti si však nesl sebou. Kdo ví kolik dalších mělo takové štěstí jako my.
_________________ Kaal-ishi ghaash-ob. Shrakhat frumi. Gashnat frumi-sha.S bělovlasým v zádech
|
