černé dědictví draka a čarodejnice

[Nardur]

V roce, kterému vládl drak, kdy byla rudočerná obloha a hory šuměly, vítr nesl zprávu -

Drak vylétl

Řev byl slyšet na míle daleko, všechna stvoření zalezla do děr, jen moje matka dál sbírala byliny do svých jedovatých lektvarů....Ostré špičy černých uší jí čouhaly z hustých nespoutaných vlasů a v hlavě spřádala mocné kletby..

Nebála se draka, nebála se ničeho...

Tak, ohnivým obcováním, utvářel se můj osud..

V den kdy listy začínají padat, v ten jediný kdy den i noc mají stejnou délku, v ten já přišla na svět..Odmítla jsem dědictví matky a sama jsem se vydala do divočiny, toulala se a objevovala taudhurum, tajemstí lesa a jeho obyvatel..

Až jednou mě uprostřed léta potkal v lesích Naur..Bylo před velkou bitvou, tábořili na kraji lesa, on a několik černých stínů, jen oči se jim blýskaly..Nocí se nesl zvuk bubnu a pološílené skřeky v černé řeči - něco o krvi a temnotě..Hodil si mě na záda a donesl k doutnajícímu ohni klanu, který mi určil tep srdce i směr pohledu...............

Nardur Gothbork

[Ctibor]

Tu dobu si dobře pamatuji Nardur Gothbork....skvěle zavyprávěno!