Shizunk
Posted: Thu 04. Jun 2009 16:43:52
Nastalo trhání masa a lámání kostí, čvachtání, mlaskání, krkání, hádky a rány pěstí, prostě svačina. Vousatý skřet v ocelovém klobouku s ostny, rozbité plátové zbroji posílené na mnoha místech černými šupinami a kroužky, beze slova roztáhl ozbrojené ruce, aby připomněl svojí bandě, proč tu je. Pomalu postupovali kolem bouřících ohňů a rozvážně se rozhlíželi na všechny strany. Kdykoli potkali namol opilé, plazící se a potácející skřety stranou ohnišť blíž k hradbě lesa, oči se jim rozsvítily, v čele se svým velitelem jali se je bít a kopat, kousat, zvedat a mlátit jimi opět o zem. Rozřezali jim obličeje a zadnice a ty, kteří nedokázali potom vstát, s bujarým veselím na kusy roztrhali a vhodili zpět do hodujícího davu. Nikdo se nesmí odloučit od zbytku, vystavit se bez pomoci elfím šípům, nikdo se nesmí opít tak, aby druhého dne nebyl schopen boje v plné kondici. Tak si to prý přeje král, a protivit se je horší než zrada.
Ještě dlouho poté, co vojsko ulehlo ke spánku, prochází mezi hlídkami neslyšně silueta s ostnatým kloboukem, blíží se zezadu k hlídkám a pospávající či nepozorné kope vší silou do hlav a rozkroků, vypaří se pak dřív, než ho zahlédnou. Všichni vědí, kdo to je, kdo hlídá hlídky. Ale každý hlídkař chytí se podvědomě za koule, když si vzpomene, že by tam kdesi mezi stany ve tmě mohl opatrně nakračovat, šeptající do ticha jediné slovo: "Disssciplííína!"
Pozoroval jsem útok z korun stromů. Řev divochů a horalů rozprášených lesem na druhé straně zanikl s ojedinělým cinknutím kovu při dorážení padlých. Ani praskání větviček se téměř neozvalo, když ten, kterému ostatní říkali Shizunk, sám proklouzl houštím a mezi listím shlédl údolí. Krátce se podíval, pak zvedl sekáč vysoko nad hlavu, protočil ho a energickým švihem ukázal na vršek převisu o padesát sáhů dál. Jako by ho vzduch nadnášel, rychle a tiše se prodral hustým podrostem na ukázané místo, jeho jednotka se shromáždila kolem něj. Ještě jednou pozvedl zubatou zbraň, ujistil se, že vidí všechny ostatní zdvižené a jako první vykočil ze skály do údolí.
Chtěl jsem vykřiknout varování, ale jazyk mi zmzrnul v hrdle, stejné bylo i zděšení trpaslíků, točících se v hrůze na všechny strany, na svahy poseté černou havětí jako starý chléb živou plísní. Pak teprve rozezněl se údolím řev stovek hrdel, skřeti se valili ze všech stran a nebylo úniku. Nikdo nevěděl, kam se podívat, kam se otočit, komu čelit. Jak rychle útok začal, tak rychle skončil, vítězný řev zeslábl a vzduchem létaly kousky masa, vojsko se krmilo tuhými mrtvolami. Onen Shizunk zvedl ze země uťatou ruku, vytáhl ji zuby z plátové rukavice a pobaveně s ní zamával do lesa. Obcházel kolem houfu a nedůvěřivě prohlížel zeleň kolem, čenichal léčku. Postupně se z davu oddělili další podobní, kožené vaky naplněné masem, krev z nich odkapávala či dokonce odtékala na zem. Jen letmo ukusovali a všechnu pozornost soustředili na průzkum okolí.
Když po chvíli mlaskavé zvuky začaly utichat, tehdy Shizunk mocným hlasem zavelel. Jako jeden skřet, jako dokonalý stroj na zabíjení zhordilo se vojsko do jakési nápodoby dvojstupu a dech beroucí rychlostí opustilo údolí. Jen podupaná tráva a pár obnažených kostí, vyčnívajících zpod tenkých drnů ukazovaly, že se v údolí vůbec kdy něco stalo.
Prosím Jeho Veličenstvo, aby věnovalo pozornost tomuto listu, neboť nedbalost může v těchto dnech stát život mnoho z nás... V minulosti jsme znali jen občasné nájezdy, chaotická přepadení, která někdy odrazilo i jen dobré opevnění vesnic a vojenských táborů, nepřítel se prozradil dlouho dopředu a postrádal mnoho taktických dovedností, nedokázal se orientovat v řadových bojích. Teď ale se pohnula veliká síla, něco rozzlobilo skřety Throqusharského království natolik, že vyslali své nejlepší jednotky, po přepadech se nevrací a táhnou dál. Nezanechávají za sebou mnoho stop, boří bez ohně a kouře, pohybují se rychle a tiše, útočí ze zálohy. Jsou organizovaní, důslední, jejich formace jsou zlověstně bezchybné a důsledné, morálkou převyšují mnohé lidi i trpaslíky a nahánějí děs každému, kdo je potká. Pronikají nepozorovaně tam, kde je nejméně čekáme a roznášejí smrt. Tohle jsou jiní skřeti, než jak je známe dosud, ne jen šílení a vrhající se chaoticky po všem, co jim nabídneme. Jsou ještě mnohem, mnohem víc... Ještě nikdy jsme nečelili takové síle. Obzvláště jejich vel
-dopisy adresované elfímu králi, ležící zakrvácené pod jedním z mnoha stromů temného hvozdu nedaleko mrtvoly zohaveného elfa, na jehož odhalených zádech je vyryto jediné slovo: "Shizunk". Tečku nad "i" tvoří jedna z elfových koulí. Druhá chybí.
Ještě dlouho poté, co vojsko ulehlo ke spánku, prochází mezi hlídkami neslyšně silueta s ostnatým kloboukem, blíží se zezadu k hlídkám a pospávající či nepozorné kope vší silou do hlav a rozkroků, vypaří se pak dřív, než ho zahlédnou. Všichni vědí, kdo to je, kdo hlídá hlídky. Ale každý hlídkař chytí se podvědomě za koule, když si vzpomene, že by tam kdesi mezi stany ve tmě mohl opatrně nakračovat, šeptající do ticha jediné slovo: "Disssciplííína!"
Pozoroval jsem útok z korun stromů. Řev divochů a horalů rozprášených lesem na druhé straně zanikl s ojedinělým cinknutím kovu při dorážení padlých. Ani praskání větviček se téměř neozvalo, když ten, kterému ostatní říkali Shizunk, sám proklouzl houštím a mezi listím shlédl údolí. Krátce se podíval, pak zvedl sekáč vysoko nad hlavu, protočil ho a energickým švihem ukázal na vršek převisu o padesát sáhů dál. Jako by ho vzduch nadnášel, rychle a tiše se prodral hustým podrostem na ukázané místo, jeho jednotka se shromáždila kolem něj. Ještě jednou pozvedl zubatou zbraň, ujistil se, že vidí všechny ostatní zdvižené a jako první vykočil ze skály do údolí.
Chtěl jsem vykřiknout varování, ale jazyk mi zmzrnul v hrdle, stejné bylo i zděšení trpaslíků, točících se v hrůze na všechny strany, na svahy poseté černou havětí jako starý chléb živou plísní. Pak teprve rozezněl se údolím řev stovek hrdel, skřeti se valili ze všech stran a nebylo úniku. Nikdo nevěděl, kam se podívat, kam se otočit, komu čelit. Jak rychle útok začal, tak rychle skončil, vítězný řev zeslábl a vzduchem létaly kousky masa, vojsko se krmilo tuhými mrtvolami. Onen Shizunk zvedl ze země uťatou ruku, vytáhl ji zuby z plátové rukavice a pobaveně s ní zamával do lesa. Obcházel kolem houfu a nedůvěřivě prohlížel zeleň kolem, čenichal léčku. Postupně se z davu oddělili další podobní, kožené vaky naplněné masem, krev z nich odkapávala či dokonce odtékala na zem. Jen letmo ukusovali a všechnu pozornost soustředili na průzkum okolí.
Když po chvíli mlaskavé zvuky začaly utichat, tehdy Shizunk mocným hlasem zavelel. Jako jeden skřet, jako dokonalý stroj na zabíjení zhordilo se vojsko do jakési nápodoby dvojstupu a dech beroucí rychlostí opustilo údolí. Jen podupaná tráva a pár obnažených kostí, vyčnívajících zpod tenkých drnů ukazovaly, že se v údolí vůbec kdy něco stalo.
Prosím Jeho Veličenstvo, aby věnovalo pozornost tomuto listu, neboť nedbalost může v těchto dnech stát život mnoho z nás... V minulosti jsme znali jen občasné nájezdy, chaotická přepadení, která někdy odrazilo i jen dobré opevnění vesnic a vojenských táborů, nepřítel se prozradil dlouho dopředu a postrádal mnoho taktických dovedností, nedokázal se orientovat v řadových bojích. Teď ale se pohnula veliká síla, něco rozzlobilo skřety Throqusharského království natolik, že vyslali své nejlepší jednotky, po přepadech se nevrací a táhnou dál. Nezanechávají za sebou mnoho stop, boří bez ohně a kouře, pohybují se rychle a tiše, útočí ze zálohy. Jsou organizovaní, důslední, jejich formace jsou zlověstně bezchybné a důsledné, morálkou převyšují mnohé lidi i trpaslíky a nahánějí děs každému, kdo je potká. Pronikají nepozorovaně tam, kde je nejméně čekáme a roznášejí smrt. Tohle jsou jiní skřeti, než jak je známe dosud, ne jen šílení a vrhající se chaoticky po všem, co jim nabídneme. Jsou ještě mnohem, mnohem víc... Ještě nikdy jsme nečelili takové síle. Obzvláště jejich vel
-dopisy adresované elfímu králi, ležící zakrvácené pod jedním z mnoha stromů temného hvozdu nedaleko mrtvoly zohaveného elfa, na jehož odhalených zádech je vyryto jediné slovo: "Shizunk". Tečku nad "i" tvoří jedna z elfových koulí. Druhá chybí.
