Farmak
Posted: Wed 20. Jan 2010 21:38:33
Pochází kolem ohniště a dým jako by ji doprovázel. Na jejím zátylku skví se ještěrka. Znamení co jí jméno dalo. Oblékne se do hadrů a kožešin a klekne si doprostřed kruhu z krve, kostí a masa. Vše oddělené. Je to právě ona, kdo je v transu, když začne vyvolávat a cítit vnuknutí Frumi, co jí přišli vyslyšet....
Těžko říct, zda to bylo proto, že mě rodina odvrhla, nebo měla pakt s dushataarem v mé rodné osadě. Objevila jsem se ale v jeho rukách. Už odmala jsem se dívala na ty jeho černé oči s neskrývaným údivem.
Mrkala na něj má rudá očička, kdykoliv byl pro mě jeho úkol jakkoliv složitý.
Říkali mu Moz, vzduch / vítr. Byl jiný než ostatní, byl výjimečný a snažil se mě učit. Vždycky se mi zdálo, jako by větru skutečně poroučel. Žili jsme spolu v šamanské jeskyni na okraji osady. Často si ho k sobě volal náčelník.
K mé smůle mně Moz nestihl naučit všechno. Zaslepila ho jeho moc.
Zůstala jsem sama. Přesto jsem dokázala přežít díky vizím, co mi sesílají Frumi a díky kterým si mě Moz hýčkal. Ovšem snad tak, jak může skřet hýčkat odrostlé skřetí mládě.
Mého učitele se každý bál a tak když umřel, nastal v osadě chaos z části držený náčelníkem..
Tenkrát jste mě ale v osadě nezahlédli. Živena masem ještěrek, učila jsem se, pozorovala a nabírala zkušenosti. Domovem mi byla Mozova jeskyně, nyní má. Bylo to jednoduché. Chtěl mě tajit tak dlouho, dokud nebudu dostatečně mocná. A já se jeho přáním řídila.
Dokud mi Frumi neseslali vizi. Byla to jako lákavá nabídka k jinému životu.
Bylo deštivo, když jsem se odhodlala vstoupit do osady. Tam kdesi uprostřed, podléhal zraněním náčelník od toho, jak se skřeti vzbouřili proti němu. Věděla jsem, kam za ním. Pamatovala jsem si to ze své vize. Stále jsem z něj ale cítila sílu a moc. A tak jsem využila příležitosti. Kolem mě se začali objevovat malé, vybuchující ohýnky. Házejíc je skřetům pod nohy a křičíc, že si Frumi poštvali proti sobě, zavlekla jsem ho do své jeskyně a vyléčila ho.
Když probral se, zadívala jsem se statečně a opovážlivě do jeho očí.
"Vyhubil jsi posvátného dahaadura, náčelníku, rozzlobil jsi Frumi!" křikla jsem na něj sebevědomě a beze strachu před jeho autoritou. A když se na mě vztekle vrhal, obtočila jsem se podlézavě okolo jeho těla jako ještěrka.
"Ale Frumi mi říkají, že jsi mocný a silný. Jen potřebuješ jak mou tak jejich pomoc," plíživě jsem pronesla do jeho ucha, "Použiju svá umění a udržím tě náčelníkem. A ty mne prohlásíš novou dushataarkou klanu. Společně budeme silní, budeme mít moc. Ale jen společně. Vyjdeš tam ven sám a znovu tě zbijí - Já jim v tom umím zabránit."
Náčelník souhlasil.
A tak jsem věděla, že získám jistou moc a možnosti.
Chci být jednou mocná tak, jako byl můj učitel, Moz. Proto jsem přijala i jeho jméno jako své druhé.
Jméno: Farmak Moz (známa ale jen jako Farmak)
Pozice: Dushaatar a Migataar /šamanka a léčitelka/
Výzbroj: byliny, magie, lékárnička (občas luk či tyč)
Účastní se: Bitev
Preferuje: Frumi
Co ráda: Krev
Co nerada: čas
Věk: 19
Lágr: Praha
E-mail: artari@centrum.cz
ICQ: 324053133
Motto: Není boje bez krve, není krve bez bolesti.
Frumi vědí, ale řeknou jen když chtějí.
Těžko říct, zda to bylo proto, že mě rodina odvrhla, nebo měla pakt s dushataarem v mé rodné osadě. Objevila jsem se ale v jeho rukách. Už odmala jsem se dívala na ty jeho černé oči s neskrývaným údivem.
Mrkala na něj má rudá očička, kdykoliv byl pro mě jeho úkol jakkoliv složitý.
Říkali mu Moz, vzduch / vítr. Byl jiný než ostatní, byl výjimečný a snažil se mě učit. Vždycky se mi zdálo, jako by větru skutečně poroučel. Žili jsme spolu v šamanské jeskyni na okraji osady. Často si ho k sobě volal náčelník.
K mé smůle mně Moz nestihl naučit všechno. Zaslepila ho jeho moc.
Zůstala jsem sama. Přesto jsem dokázala přežít díky vizím, co mi sesílají Frumi a díky kterým si mě Moz hýčkal. Ovšem snad tak, jak může skřet hýčkat odrostlé skřetí mládě.
Mého učitele se každý bál a tak když umřel, nastal v osadě chaos z části držený náčelníkem..
Tenkrát jste mě ale v osadě nezahlédli. Živena masem ještěrek, učila jsem se, pozorovala a nabírala zkušenosti. Domovem mi byla Mozova jeskyně, nyní má. Bylo to jednoduché. Chtěl mě tajit tak dlouho, dokud nebudu dostatečně mocná. A já se jeho přáním řídila.
Dokud mi Frumi neseslali vizi. Byla to jako lákavá nabídka k jinému životu.
Bylo deštivo, když jsem se odhodlala vstoupit do osady. Tam kdesi uprostřed, podléhal zraněním náčelník od toho, jak se skřeti vzbouřili proti němu. Věděla jsem, kam za ním. Pamatovala jsem si to ze své vize. Stále jsem z něj ale cítila sílu a moc. A tak jsem využila příležitosti. Kolem mě se začali objevovat malé, vybuchující ohýnky. Házejíc je skřetům pod nohy a křičíc, že si Frumi poštvali proti sobě, zavlekla jsem ho do své jeskyně a vyléčila ho.
Když probral se, zadívala jsem se statečně a opovážlivě do jeho očí.
"Vyhubil jsi posvátného dahaadura, náčelníku, rozzlobil jsi Frumi!" křikla jsem na něj sebevědomě a beze strachu před jeho autoritou. A když se na mě vztekle vrhal, obtočila jsem se podlézavě okolo jeho těla jako ještěrka.
"Ale Frumi mi říkají, že jsi mocný a silný. Jen potřebuješ jak mou tak jejich pomoc," plíživě jsem pronesla do jeho ucha, "Použiju svá umění a udržím tě náčelníkem. A ty mne prohlásíš novou dushataarkou klanu. Společně budeme silní, budeme mít moc. Ale jen společně. Vyjdeš tam ven sám a znovu tě zbijí - Já jim v tom umím zabránit."
Náčelník souhlasil.
A tak jsem věděla, že získám jistou moc a možnosti.
Chci být jednou mocná tak, jako byl můj učitel, Moz. Proto jsem přijala i jeho jméno jako své druhé.
Jméno: Farmak Moz (známa ale jen jako Farmak)
Pozice: Dushaatar a Migataar /šamanka a léčitelka/
Výzbroj: byliny, magie, lékárnička (občas luk či tyč)
Účastní se: Bitev
Preferuje: Frumi
Co ráda: Krev
Co nerada: čas
Věk: 19
Lágr: Praha
E-mail: artari@centrum.cz
ICQ: 324053133
Motto: Není boje bez krve, není krve bez bolesti.
Frumi vědí, ale řeknou jen když chtějí.
